\info{cestovní deník Thajsko 2002}
\hw{Psion series 5}
\coding{win 1250}

\day úterý 2.4.
\num 0
\place{letadlo 17:52} Takže dneškem opravdu začla moje cesta do Thajska. Je naprosto jisté, že se vše neobešlo bez problémů. Ráno jsem vstal hnedle v sedm, abych v klídku mohl zařídit poslední nezbytnosti před cestou. Hlavně jsem v lékárně pořídil hromadu prášků, takže teď jsem jak cestovní apatyka. Při dalším nákupu jsem zařídil mariášový karty a koupil i dvě knížky Zeměplochy aby bylo na cestách co číst. Nadešel též čas pro naházení všech věcí do báglů, což se překvapivě obešlo bez problémů. Za veselou by šla jistě označit naše cesta na letiště. Od nás sme vyráželi něco po čtvrtý, ale to ještě nikdo netušil, že bude tak brutálně zasekaná Jižní spojka, kde se jelo téměř krokem a chvílema ani to ne. Dost bych kecal, kdybych tvrdil, že sem nebyl vystíhovanej. Nicméně trošku nervní začal bejt i Chari o mámě nemluvě. Naštěstí na barandovskym kopci se to vcelku rozjelo a pak už sme to kalili na plnej kotel. Na odbavování báglu jsem měl úplně super milou micku. Na první let už byly zabraný místa, takže mám 6B, což je v první třetině nalevo a z každý strany okolo mě sedí jedna pani. Na letiště se přišel podívat i Láďa. Celník byl dost suchar a pak už to šlo ráz na ráz. Úspěšně jsem prošel detektorem jaderných hlavic, výbušnin zamontovaných v podrážkách sandál a samozřejmě i všech dalších nebezpečných zbraní. Pak už byl přímo vlez do týhle krabice a lístek mi dala stejná micka. Ó jak veselý den. Jejky tak už letíme, ten start byl o dost trapnější než jsem očekával. Prostě se celý letadlo začne klepat, pak začne nabírat rychlost a ve chvíli, kdy mi přišlo, že nejedem ani šede se začal zvedat čumák. Hukotu je tu jak v prádelně a páč nesedim u ukna, vidim velký kulový. Na LCDéčku na který fakt nevidim se občas promítaj informace o letu a tohle jsem tam zabral: 858 km/h, -17 stupňů, zbývá uletět 455km Celkový dojem z letadla neni nic moc, je tu hafo lidí na malym místě a nemám si s kym povídat a dělat si z letu srandičky. Ovšem na to nebudu mít nikoho ještě další celej den.
\place{Curich 20:04} Tak už tu jsem skoro hodku. trošku jsem to tu prošel, ale moc věcí tu k vidění neni. Teď už sedim u svýho gate A72 a čekám až začne boarding. Když tak o tom uvažuju, tak čekání v Bankoku bude dost HC, snad to ve zdraví překlepu. Bingo!! Tak to je teda super já jak jitrnice tahám kabely k maritnovu slimecu, respektivě ten pro palma právě že netahám a von tam má IRko. To je prostě super. Řeší se ti celkem dost věcí. Doufám že v poho seženem i tU PCMCIA čtečku pamětovejch karet do foťáku. Všechno bude cool a v pohodce.
\place{letadlo number 21:20} Paráda jsem naloděn na paubě dalšího letadla a je vidět, že tohle je opravdu dálkový let. Jsou tu už 3 řady sedadel, mám vlastní přípojku na rádia a letuška mi i nadělila sluchátka a deku. V každém případě bych neměl zapomenout blahořečit slečně na Ruzyni, páč mám víc než luxusní místo u okna a vedle mě nesedí ani noha ani ruka. Navíc jsem objevil, že opěradla na ruce jdou vyklopit nahoru, takže si tu asi udělám hezkou a pohodlnou postýlku. Nakonec to bude lepší než jízda lehátkovým vlakem. Jen je tu poměrně slušnej hukot, ten však pořešim výběrem vhodné stanice k poslechu. Pozvolna stoupáme na letových 10 kiláků, venku trošku přituhlo na současných -40 (časem to klesne ještě víc a to na -50) a před sebou mám necelých 9000 kilometrů. V místě určení je nyní něco po druhý ráno. Konec zpráv :-) Ještě malá poznámka. Jak jsem nastupoval u čumáku letadla, prochozel jsem i bussynes class a je to celkem slušny. Sedadla velký jako křeslo u nás doma a možná má každý i svůj vlastní monitor na sledování filmů. No a já tu mám místo a o řadu vedle dvě super micky... Večeře proběhla vcelku pěkně. Prvně bylo zahřívací kolo se slanými tyčinkami a aperitivem. Hm tak jsem si jako aperitiv dal pivo. Hlavní chod byl pak takovej veselej mix. Kuře s nudlema a zeleninou, slaný koblížek s hermelínem a to vše za doprovodu piva. Pro zákusek byl zvolen dýňový koláč, cup of tea a pro změnu zase pivo.
\place{02:09 (07:09 cílového)} Je to asi lepší než spaní ve vlaku, ale ten hukot je fakt tragédie, dost závidim všem těm lidem co tu spokojeně spěj. Celý letadlo je potemnělý a svítim jen já a monitory, na kterejch běží ňákej film (Harry Potter už skončil). Málokdo sedí, všichni jsou stočený do klubíčka nebo jsou propleteni do nejrůznějších útvarů, které sedadla ještě povolí. Dobroš du se pokusit ještě chvíli spát, abych v Bankoku nebyl úplná mrkev.
\place{04:32 přepínám na 9:32} Letadlo zůstává i nadále pečlivě zatemněno, zatímco pod námi ubíhá krajina a zaří jasný den. Po chvilce hledaní a za pomoci stewarda se mi zadařilo najít hajzl. Nic zajímavýho, zrcadlo přes celou stěnu a podtlakový nasávač hoven. Do přistání zbejvaj tři hodinky letu, nemůžu říct, že bych byl zrovna odpočatej, až dostanu bágl, budu se asi muset mírně nadopovat ňákejma chytrejma práškama, mám jich na to dost ;-)
\place{11:58} Tak už se to blíží a já začínám bejt mírně, spíš dost dost vystresovanej. Steward mi dones ňáký bezva formuláře pro pasovou a imigrační kontrolu, tak doufám, že jsem všude vyplnil správný informace a že se mě nebudou na nic ptát. Bojim bojim. Už zbejvá jen tohle a dokázat si najít bágl a sem za vodou, pak už budu jen čekat, až přiletěj ty dvě vopice z Austrálie. Budiž mi útěchou, že sem určitě cestovali i osoby, který neřeknou anglicky slovo a zvládli to, snad nejsem taková jitrnice, aby byly ňáký zbytečný problémy. Du si rači číst.

\day 3.4.
\num 1
\place{Bankok 13:48} Ať se to zdá sebeneuvěřitelnější, já sem opravdu do Bankoku doletěl. I když se to samozřejmě neobešlo bez několika veselých hitorek. Ne úplně jsem pochopil systém kontrol. Takže než jsem prošel pasovou, začal jsem si shánět bágl, což se mi nepodařilo. Zeptal jsem se tedy ňáké slečny v naději, že mě pošle tam a tam. Slečna místo toho zavolala ňákýho šéfa, kterej seděl u special stolku a na kvádru měl ňáký výložky. Řek mi něco čemu už sem nerozuměl vůbec a někam ukázal. Znovu jsem si přečet terminály a znovu jsem se dozvěděl že backage claim pro můj let je A15 terminal 2. Bágly nikde. No páč je neměl téměř nikdo další, usoudil jsem že je potřeba nejprve projít pasovou kontrolou. Když jsem vystál frontu (poté co mě koodinátorka přesunula do kratší), vyvstal nový problém. Tak trošku jsem do dotazníku zapomněl vyplnit číslo víza a datum a místo vystavení. Hned jak jsem to napravil a předběh při tom dva turky, posunul jsem se o kousek dál. Dalším krokem bylo nalezení správného pásu a na něm následně lokalizovat můj bágl. Když už pás jel prokazatelně dokola podruhý začlo mi to bejt maličko divný. A taky že jo. ňákej letištní zřízenec postavil můj bágl na zem ještě ke skupince dalšíh. Poté jsem už odevzdal ňákej papír asi na imigračním a ocitl jsem se v prostorách letiště. Probojoval jsem se davem k venkovním dveřím, abych mohl na vlastní kůži zakusit tvrzení ostatních. Teda jako né že by venku nebylo vedro a suchlo, ale čekal jsem to asi tak 5x horší. Otázka je co budu řikat po pár dnech. Teď už jsem prolez úplně celý letiště a to čekání do devíti, nebo v kolik ty bubáci přiletěj bude opravdu moc vtipný. Uvidíme, třeba se časem pudu pokoukat někam ven jen abych se tu trošku porozhlíd. Ovšem sláva že sem tady :-)
\place{pořád ještě letiště 15:48} Nazvěme to prvotními zážitky z Thajska. Řekl jsem si že když už tu smrdim, pudu se taky podívat trošku po okolí. Hned na úvod je třeba říct - fatk síla. Přímo u letiště vede ňáká šilená magistrála, po který se auta řítěj jak šílený a je jich milión. Když se pak přeleze po mostě, začíná něco jako město Kdybych měl soudit podle prvního dojmu, řek bych že veškerá činnost v Bankoku je založená na prodávání. Milón stánkú s něčim podivně smdícím, všude proudy lidí, smrad, vedro a baráky tvářící se, že brzo spadnou. Doufám, že to neni to nejtypičtější co je v Thajsku k vidění páč by to byla dost slušná pakárna. Jo taky všude stojí v řadě za sebou milion motorek a čekaj až k ni někdo naskočí a jede se. Jednomístné taxi. A já sem unavenější a ospalejší a nevim co s tim dělat. Samotnýmu se mi tu nechce toulat a číst už mi taky nejde.
\place{stále letiště 19:42} Teprve teď se objevil jejich let na informační tabuli jako poslední. Přílet 21:25 což je ještě zasraně daleko. Musm říct, že se fakt těšim až se ukážou. Měl jsem fakt krušnou hodinku, kdy sem see za žádnou cenu nedokázal udržet vzhůru. Tak jsem si dal aspoň hlavu na bágl a ňákou dobu i spal. Pak jsem změnill taktiku, vylez jsem ven a tady je takový heký teplíčko a poryvy větru, takže se mi tu necgce tolik spát. Už je tma a já mám žížu. Nechtěl jsem měnit celej 50 doláčů, ale ten úředník mi nechtěl vrátit. Pak mi něco říkal co sem aprosto vůbec nepochopil. Takže nemám místní prachy, ovšem to je asi to poslední co mě bere. Příště si takovýhle časový prodlevy budu muset o dost líp promyslet. Ani neva že je to zabitej den, jako spíš že tu sedim a čumim trupka.
\place Nakonec jasně že přijeli. Po asi hodinovym šaškování na letišti jsme si chytli taxík a vypravili se ke Kao San, což je tu asi nejznámější ulice pro běloby. Po hledání GH jsme našli jeden, kde jsme si nechali bágly a vydali se trošku to prozkoumat. v noci je tu drsně čilej ruch, všichni pořád někam choděj, něco prodávaj, cpou se jidlem, něco pijou nebo jen tak stojej a čuměj. Dali jsme k večeři sedmičku píva a smaženou rejži. Obchůzky nám vydrželi asi do jedný do rána. Pak už jsme si jen lehli, kecali dokud nás neschvátil spánek. Nebejt v pokoji větrák, tak tam určitě chcípnem.

\day čtvrtek 4.4.
\num 2
\pozn Přestěhování, cesta do čínské čtvrti, neuvěřitlný ulice s krámkama, milió aut a motorek a tuktuku, dotaz na centrum komu, bus 73, cesta nadvakrát, hledání obchodu, mega krám, celkem draho, objevení studenýho ananasu, tuk tuk zpátky koupě kalhot, večeře, inet za 30 batu na hodku, tuk tuk na place ...., nahaněči, zboží, lachtan umí slíuvat, brejle hodinky daší kalhoty, tuktuk sebevrah zpátky, spíme ceny busu, McDonald, KFC

\day středa 5.4.
\num 3
\place Noc byla víc než tragická vážně se nedalo spát. Kromě dost slušnýho vedra doléhal do pokoje i hukot z vedlejší ulice a ňáký jokoti dělali dost dlouho bordel, usnul jsem snad až ve čtyři ráno. V půl jedenáctý mě z komatu probudil maritn s Andi, který jeli na letiště přesunout bágly odtamtud do GH, páč je to nesrovnatelně levnější. Já měl v plánu zatim navštívit Královský palác, ale vše se událo poněkud jinak. Odchytil mě jeden tuk tuk s tim, že mě povozí po památkách a zároveň mi ukáže ňákej super obchod. Viděl jsem velkého stojícího Budhu, ňákou pagodu, což je nejvyšší místo v Bankoku a bylo tam pěkně vidět. Ovšem nastaly i slušný problémy, když si myslel, že si někde koupim oblek a on dostane kupóny na benzín. Takže jsem byl ve dvou krámech kde mě to vůbec nezajímalo a dostal sem hovno. Ovšem dost hustě jsem se 3 hodiny vozil po Bankoku, což byla taky moc pěkná šou. Blbý bylo, že jsme se řidiče ho pak brutal nemohli zbavit. Bylo mi z toho divně, ale Češi keří jezděj do Thajska taky nejsou moc zazobaný ;-) Přežil jsem a nakonec to nebylo špatný. Odpo jsme pojali v klidném duchu. Měli jsme plán, že už dneska odjeden do Chiang Rai, ale všechny busíky už jsou plný nebo drahý, takže jsme pořídili lístek až na zejtra. Změnili jsme opět bydlení, zašli na inet, dali véču, skoukli fillm The One v ingličtině a pak už jsme jen seděli a kecali u stolu.

\day sobota 6.4.
\place Dneska jsme si pro změnu se vstáváním problémy nedělali. Já spal sám v My House guesthouse a maritn s Andíkem hnd vedle. Probudili mě ráno v půl dvanáctý, když mi bouchali na dveře. Slezli jsme se dole a řešili plán lo dnešek. Vopičáci se chtěli lenošit a zařítit jen pár důležitodtí, takže jsem se trhnu, že se konečně podívám na Královský palác, ovšem opět to dopadlo trošku jinak. Po cestě mě odchytil ňákej Thajec učitel a zjišťoval kam mířim, když sem mu řek o a jak, oznámil mi, že v těchto dnech je pro veřejnost uzavřen. Smolík. Ovšem ukázal mi na mapě další místa zajímavá pro shlédnutí a zároveň mi objasnil rozdíly mezi jednotlivými tuk tuky v závislosti na barvě poznávací značky. A jednomu řidči mě zrovna dohodil. V prvním navštíveném chrámu byo zrovna příjímání nových mnichů do řádu (možná se tomu u budhismu říká jinak), takže vude bylo hafo lidí. Nakouk sem i do chrámu sedícího budhy a prošel se v okolních zahradách. Tan mě postupně odchytili dva Thajci na pokc. Ten druhej byl novinář v Bankoku a jeho bratr právě abslvoval obřad. Říkal mi pak i ňákáý zajímavosti o Thajsku, cestování, prodeji drahých kamenů... Poté jsme frčeli do dalšího chrámu. Tam zas bylo k vidění množství Budhů, kyerá darovali různé země a možná i osoby. I zde érobíhalo uvádění upně mladých chlapců mezi mnichy. Pobíhalo tam množství kluků v oranžovym a byli s nimi i celý rodiny, dávali jim dárky a loučii se s nima. Ještě jsem to tam pořádně prošel, než jsm se vrátil ke svýmu tuk tuku. Opět se mě snažil dostat do nákýho krámu, aby dostal lístky na benzín, ale po včerejších událostech jsem to razantně odmít. Když jsme se vraceli opět k Paláci, ulítle mi kšitlovka a ňáký boci na motorce za náma jí vzali a dovezli mijí. Vedle paláce je ohromný prostranství, kd evšichni pouštěli draky a záčoveň se připravovala aparatura a podia pro ňákou velkou akci. Podle všeho má vtěchto dnech v Thajsku proběhnout nějaká slavnost. Pěšo sem se vrátil do guest housu. Tam už na mě čekali maritn s Angeelou a společně jsme pak čkali na odjezd busu do Chai Mai. Napadlo mě, jak těžký by bylo zbalit ňákou Tahjku, ted napadlo mě to až poté, ccío se mi jedna začla líbit a začal jsem po ní pokukovat. Naštěstí jsme se museli přesunout na jiný místo, ke jsme na nečekali nabus o nic míň než hodku a půl. Potkali jsme ale Juru z Slovenska, kterej chodí s Japonkou (říká ji Julka) a pro změnu už rok pracuje v Austrálii. Jestli neni ten svět malej. Cestujeme teď zdá se spolu. Ještě nutno podotknout, že jsou tady k vidění i pěkný Evropanky a Američanky. Taky mi přišlo, že běloši jsou líný poznávat ňěco v Bankoku a jen seděj na prdeli ve svejch guset housech. Jejih chyba. Takže teď timhle busíkem posvištíme asi 12 až 13 hodin tisíc kiláků na sever. Moc se těšíme. Jo a hned vedle mě o řadu dopředu sedí moc ňami ňami micka ;-) Stavěli jsme několikrát, vždy u ňáký benzínky. Ta poslední byla dost výživná. Dostali jsme se již dost daleko od Bankoku (jen Bankokem jsme projížděli asi hodinu) a jsou tu turecký hajzly, kde se to hemžilo švábama a ve vasech mi přistála ňáká potvora, kterou záhy Jura zašláp.
\pozn učíme julku seznamování a připíjení

\day neděle 7.4.
\place{bus 14:00} Kolem sedmé ráno dorazil náš bus na nějaký podivný místo, kde jsme se přeskládali do menších busíků a aut, my tři jsme měli auto jen pro sebe. Všihni cestující se opět srazili u hotelu s názvem Paradise, kde jsme dostli obecnej výklad o nastávajících slavnostech vody a možnosti realizace tracku. Poslechli jsme si vše a vyrazili směr centrum, abychom se jukli za kolik se dá bydet a jak jede bus do Chiang Rai. V jednom guset housu, kterej vypadal už mnohem víc jako hotel a kde noc pro dva asi 550. Jído, který jsme si tam dali mi moc nechtnalo, ale aspoň jsem využil vymoženosti splachovacího záchodu. Pak jsme se ještě toulali po městě a hledali bus stop, jen jsme šli trošku opačným směrem. Chytli jsme teda taxi, tady je to něco jako deší pickup, kde jsou vzádu dvě lavice naproti sobě a o chvilce hádání uhráli cenu za člověka na 10 batů. Protože jsme chtěli jet busem s klimoškou zaplatili jsme o 70 bátů víc a hodinku si počkali. Chtěl jsem si skočit na záchd a přpomnělo mi to Prahu, 3 bát za vstup. Ovšem i když ta klimoška neni tak výkonná, myslím že bez ní by to byo dost hustý. Jinak jsme svorně všichni ipo cestování v noci slušně unavený a tady se taky nedá moc spát, páč řidič to kalí jak blázen a každou chvíi si zatroubí nebo pořádně nahlas vohulí hity z rádia. Celou cestovní ohodu dokreslujou dvě Francouzky za mnou, terý už ceý dvě hodiny o něčem melou a dělaj u toho bordel jak parní mlatička. Dorazili jsme do Chiang Rai a hned se na nás sesyalo množství nahaněčů do jednotlivých gusethousů. Úspěšně se je odmítli. Po chvíli nás potkala ňáňá běloška a jedno bydlení nám doporučila. hytli jsme si minibusík, dohodli cenu a nechali se tam hodit. Poklidné nísto na kraj města se nám moc zalíbilo. Pokoje jsou úplně nádherný, pč neměli single room, spim na ohromnym letišti. Pojedli jsme v místníí kuchyni a vyrazili na obhlídku města. Viděli jsme dva budhistické chrámy a pár zdejších ulic. Taky jsme se informovali na několika místech na cenu třídeního tripu tady po okolí a oproti Chiang Mai je to neskutečně drahý. Za 3 dny až 2500. V Mai to šlo pořídit o itr levnějc. Trošku jsme tedy změnili plán. Zítra se podíváme pouze na zlatý trojúhelník a poté se vrátíme do Mai, kde si hodíme trip a tak den zůstanem na slavnoti vody. Jak jsem si čet v knížce, právě v Mai probíhaj úplně nejmohutněji. Tři dny po sobě všicni lejou vodu a kreslej i po ksihtu bílejma barvama. Povoleno je stříkat vodu i na poliše, což si možná odpustíme ;-) Cestou domů jsme se stavili v inet kavárně za 20B/h a tam mě čekalo,slušný překvápko. Všechny kompy běželi na linuxu, konkrétně RH 7.1, je pěkný to vidět. Též jsme v jedný ospůdce viděi úplně krásnou micku, jen jsm oněměl úžasem natolik, že sem ani nevytáh foťák. Protože bylo,ještě málo hodin, stavili jsme se pro párr věcí a zovu vyrazii na véču. Našli jsme úplně nádhernou zahraní restaraci, kde jsme překvapivě byli úplně sami. Vrostřed byl malý vodopád a u každého stolku se slaměnou střechou se plazil ňáký popínavý keř nebo strom. Aby nás komáři nesežrali za živa, umistili nám pod stůl svazek kouřících tyčinek a fungovalo to překvapivě spolehlivě. Poté jsme se vrátili zpět do místa noclehu a asi do jedný hráli karty a kecali. Abych neapomněl, zdá se, že na maritna leze ňáká nemoc, akže dneškem počíaje se začal cpát antibiotikama. Večer už mu bylo znatelně líp.

\day pondělí 8.4.
\place{gusethousse 10:11} Musim říct, že se tu spalo úplně suprově. V noci dokonce byla trošku zima, takže jsem vypnul větrák a přetáh přes sebe kousek deky. Měl jsem trošku srach ze švábů, naštěstí mě ale žádnej neobšťastnil svoji přítomností. Třeba tomu pomohla hranice vyznačena po obvodu postele speciálním sprejem proti těmhle potvůrkám.
\place{město 20:00} Po jedenáctý jsme konečně vyrazili na autobusový nádaží. Naštěstí busík do Chiang Sae jezdí každejch 15 min z nástupiště 6. Místní linka. Vevnitř několik větráků plus otevírací okýnka a občas i oboje dveře. Chvíli jsme se pekli na nádraží, ale během jízdy to už pěkně profukovalo, takže to bylo v poho. Na vesici maj bohužel už děti dojem, že začaly slavnosti vody, takže nás každých x kiláků někdo ohodil gejzírem vody, čemuž jsme zabránili zavřením okýnek z čehož zas bylo trošku vedro. Ve výsledku jsem to mixoval a sledoval hrozící nebezpečí. Do Shag Sae jsme nakonec zdárně drazili, navštívii místní trh, dali si oběd a koukali se k žluté řece. Napadlo nás, že bychom mohli jet do zlatého trojúhelníku lodí, ale když na nás vypálili cenu 700 batů za člověka, nechali jsme si zajít chuť. Na zastávce jsme si počkali na linkový minbusík a jeli za 10 bátů. V místě určení jsme navštívili zzajímavé muzeum opia, kdee jsme se dočetli jak se vyrábí, pokoukali se na nástroje spojené s výrobou, prodejem a užíváním a koupili pár pohledů pro své kámoše ;-) Koukli jsme se též na přilehlý ostrov, na který se šlo po čistě bambusovém mostě a chvííi sledovali fotbalový zápas místních, hraný na menším hřišti a s menšími bránami než ak ho známe my. Pozvolna jsme se chtěli vracet, když jsme potkali dva Dány, kluka a holku, kteří nám sdělili, že už žáddnej busík dnes nejede. Měli jsme snahu sehnat spoj aspoň do .... odkud jezdí bus do Bankoku skrz Chiang Rai a ňák to ukecat. Dopadlo to ale zcela jinak. Jeden stařík ná nabídl že nás vezme na korbu svého auta a tak jsme po krátké chvilce váhání přijali. Cesta byla ďábelská. Kalil to jak šílene a ještě jsme v každé třetí esnici, kterou jsme projížděli, schytali hustou sprchu vody od místních dětí. Voda je pro tu kapalinu však moc přívětivý výraz. Cesta trvala slabou půlhodinku a byla moc záživná, prostě nářez. Vyšli jsme z toho nakonec o dost levnějc, jen slečna měla na prdeli obtisklý logo tašky na který po celou dobu seděla a něco ve voku, Andi vypadala jak ježibaba a maritn jak ježura. lachtan byl na konci cesty zase lachtan. Skočili jsme domů smejt ze sebe ty sračky a pak už nás čekal tradiční výlet do centra na véču a za internetem. Když jsme potěšili svá bříška a mysl, dali jsme u vopičáků na pokoji jednu sérii kostek. Bohužel jí vyhrál jokot maritn, díky čemuž s nim zejtra musíme zajít do místní picošky.
\pozn micky na zastávce, holky na motorkách, šedivý nebe a ohně

\day úterý 9.4.
\place{GH 10:05} Říkám si, že ta technika má občas vážně smysl. Jsme 10000 kiláků od domova a každou chvíli si v nějaký inet kavárně můžem pokecat s lidma na hellu. Mám psiona a můžu pohodlně psát deník bez toho, abych ho poté pracně musel přepisovat do kompu. Máme digi foťák a můžem promazávat nepovedený photosky, stejně jako můžu později pohodlně dopsat popisky. Mám mobila a můžu sem tam poslat smsku nebo v případě krize zavolat. Jen Palm se jeví asi jako trošku zbytečnej, páč tam používám občas slovník. Ovšem nesim zapomenout na kámošku nabíječku, takže nemusíme upovat hromady baterek, ale stačí dycky někde přes noc zregenerovat jednu sérku baterek. Prostě se ty technolgie občas vážně hoděj.
\place{GH 23:26} Po jedenáctý jsme vyrazili do města koupit lístek na cestu do Chiang Mai. Díky tomu, že včera maritn vyhrál v kostkách, museli jsme jít všichni povině do místní picošky. Ovšem název picérie je pro toto místo víc než nadnesený. Ňáký pizzy jsme sice v lístku našli, ale kromě toho že vypadali trošku podivně byly dost nevěřitelný i jejich ceny. Mini pizza (velikost jako vnitřek malýho talíře) za 90, střední pizza (velikost malýho talíře) za 150, a velká (takže asi jako naše normal) za 300. maritn s Andíkem si dali kuřecí stehýnka a opečenej toustovej chleba pomzzanej česnekem a já si dal chlebový tyčinky s omáčkou, po všech nudlích a rejžích to byla zajímavá změna. Cesta busíkem uběhla dost normáně. V Chiang Mai jsme se hned z nádraží nechali zavézt do TAT, kde jsme po krátké konzultaci pronajali pokoj, zatim náš nejlepší, neboť má klimošku a zároveň si koupili třídení track do džungle, vodopády, jízdu na slonech a raft na vorech. Myslim, že to bude celkem nářez. Po zabydlení následovala návštěva města, kde jsme nakupovali jak šílený. Mám dvě cool trička a taštičku na vodu. Koupil jsem si i tenisky a usmlouval celkem slušnou cenu. Angela si pořídila kalhoty s kytičkama a maritn Diesel tričko a kraťasy, které jak se posléze ukázalo, mu nejsou ;-) Též jsme se stavili u McDonalda, páč vopičáci jsou zmlsaný a chtěli si dát hamburgra. Takže celkem nenáročný den. Spát jsme šli kolem půlnoci, abychom byli fresh na zítřejší track. S tou klimoškou co tu máme, si člověk připadá skoro jak v Praze ;-)
\pozn smlouvání a jak na to kapsička za 30 a maá holka troičko za 120 a pak za 160, jak to bylo s botama za 400, motorka

\day středa 10.4.
\place{ňáká vesnice v horách 18:28} Abych řekl pravdu, moc jsem se na dnešek nevyspal, páč postel s pérama neni to pravý vořechový pro mě. V zásadě jsme už měli zbaleno od včerejška takže sme ráno jen dladili některý detaily, koupili vodu, schovali si bágli a sepsali seznam ceností, ktetý jsme si s sebou nevzali a mohli jsme razit na track. Už na nás čekalo auto. Jedeme ve složení dva amíci, dva holanďani a dva Thajci, průvodce a jeho pomocník. I v Chiang Mai maj všichni dojem, že slavnosti vody již započali a v každý vesnici, ktrou jsme projížděli po nás lili hektolitry vody.Když už jsme to schytali po několikatý, spustii jsme igelitvej kryt z boku áč se to jinak vážně nedalo. Spolucetující na druhé straně to neudělali a schytali o ještě několikrát a to tak drsně, že vypadali, jako by právě v hadrech skočili do bazénu. Prvně jsme stavili v nějaký vesnici, kde jsme doplnili zásoby vody a chvíli si odpočali. Dále pak cesta pokračovala již do hor, začli jsme nabírat výšku a pozdravili jsme slony stojící u silnice. Chvílema naše auto do ňákýho kopce jelo krokem, jak hodně to byl prudkej. Na koo by to bylo dost husťácký. Už na kopcích jsme zastavili na oběd, typickej rejžo mix. Pak jsme už moc daleko nejeli. Track jako takovej nebyl nijak zvlášť náročnej, asoň co já můžu říct. Sice jsme šli pořád do kopce, ale každou chvíli jsme stavěli a odpočívali. I tak cesta netrvala déle jak dvě a půl hodky. Dorazili jsme do ňáký vesnice, kde už zůstanem na noc. Ovšem neni tady toho moc k vidění. Místní pěstujou zeleninu na místních políčkách a jinak asi nemaj moc co na práci. šel jsem se ještě trošku projít, ale opravdu tu neni na co koukat. Až teď k večeru se trošku ochladilo a je příjemně. Náš šéf vaří večeři a ostatní tu posedávaj kolem starýho ohniště a řešej politiku a životní úroveň jednotlivých států. Jenak mi to neba a druhak neumim tak dobře anglicky, abych se do rozhovoru zapojil. Ovšem naše bydlení je pěkný. Jdna velká dřevěná bouda a každej má na spaní rohož a deku, jsem zvědavěj, jestli nás v noci nesežerou komáři. Jistě stojí za zmínku, že náš průvodce si s sebou tahá bojovho kohouta. Ten se má krásně, páč je většinu času nošen. Á de se na véču. K večeři jsme měli na výběr dvě jídla k rejži. Typickou čínu s kuřecí masem nebo zeleninovej mix s toufu, bylo to moc ňami ňami. Po večeři se všichn srazili venku, kde se rozvedlo několik určitě zajímavých diskuzí o veškerém dění po celém světě, kteréu jsem však pramálo rozuměl, takže asi po hodině nudění jsem to zalomil. Ještě jsem propás jednu příležitost dát si whisku, ale neměl se na to vůbec náladu. Spalo se celkem dobře, akorát rohož nebyla zrovna měkká a mě chytráka nenapadlo to co Andi že deky válející se všude kolem si člověk může dát pod sebe. Hned asi od půl pátý začli řvát šílený kohouti a už nepřestali. Nepochybně jsem nebyl sám, kdo je všechny chtěl postřílet.
\pozn Anděla ještě večer pořvávala na maritna páč nemoh najít baterku

\day čtvrtek
\note maritn má dneska narozky a je mu 23
\place{opět vesnice někde u řeky 17:54} Úplně poslední jsme překvapivě vstali my. Teprva jsme vylejzali ze spacáků, když už všichni měli sbaleno. Ovšem nebyo kam pospíchat, páč snídani jsme stihli celkem pohodlně. Mr. Green nám udělal toustíky s omeletkou a k pití byl čaj i kafe a popřípadě i s mlíkem v práškové podobě. Když jsme si nacpali bříška a sbalili věci, nastal čas vyrazit. Dneksa jsme ušli poněkud víc než včera. Cesta byla značená častými požáry a parkrát jsme překračovai ještě doutnající kmeny či potkávali ještě hořící stromy. Ovšem prej to tady neni nic nenormálního, páč už bylo dlouho sucho a les prostě místy prohořívá. Cesta vedla povětšinou do kopce a když už jsme šli z kopce, tak to stálo za to, ve smyslu, že to byla strmá cesta při který jsme si málem rozbili držku. Poté co jsme potkali dva slony, došli jsme k malé slaměné chatrči, kde jsme dostali oběd, nudlovou polévku a chvíi před tim jsem se já s Andi nacpal sušenkama. Naše grupa se rozdělila na dvě části. Amíci a Holanďani jeli na slonech rovnou a my jsme si ještě hodinku počkali, poté jsme vyrazili pěšmo po jejich stopách. Asi za dvacet minut jsme dorazili na místo, kde na nás čekali sloni. Dvě holky, matka a dcera. Já měl tu mladší a se mnou na ní jel i její vůdce, zatimco druhou slonici popoháněl druhý vůdce ze země. Bylo ta vážně sranda, páč nahoře na jejím hřbetě se člověk kolíbá jak na lodi v silném větru. Když šel pak řidič po zemi, podařilo se mi jí několikrát přimět k chůzi, když si zrovna ožírala ňáký okolní stromy. Super. Do cíle nám pak už zbejval sejít jen jeden zoufalej kopec, z terýho nás pak slušně bolely nohy. Věci jsme si hodili do slaměné chýše, abych si mohli dát koupel v místní malé říčce. Po chvíli odpočinku nás čekala už jen večeře. Teď máme zoufalou chuť na něco sladkýho, na whisku s colou nebo aspň na pivo. Zejtra nás čeká ještě dobrodružství na bambusovejch vorech a pak hurá zpátky do Chiang Mai, kde se pěkně ožerem při oslavě maritnovech narozek. Před spaním jsme dali ještě dvě hry v kostky. Pro místní se z toho stala malá senzace a po skupinkách se na nás chodili dívat i s dětma. Takhle to dopadá, když člověk bydlí v místě, kde neni televize. Starej Homolka moc dobře věděl, kam až to může zajít.

\day pátek 12.4. Dnešní noc rozhodně nebyla nezajímavá. Když jsme se včera koupali v řece, upadlo z nebe pár nesmělých kapek. Ještě jsme před spaním vtipkovali, že až začne pršet, tak si to v té bambusové chýší velmi užijem. Asi v jedenáct v noci se začal zvedat značně silný vítr a v poryvech narážel do děravých stěn našeho domečku. Po ňáké době se na obloze srazili dva blesky, světa bylo jak ve dne a hluku jak při sážce dvou vlaků. Tím ovšem show neskončila. Blesků ještě přibylo a i vítr zesílil. To už se objevil Mr. Green s instrukcemi o přesunu do poněkud pevnějšího stavení s kvalitnější střechou. Mám dojem, že onu místnost domorodci vyklidili speciálně kvůli nám. Zabrali jsme si pěkné místo v rohu a brzo se zaplinily ostatní rohože spacáky. Vítr utichl, nebe potemnělo. Skoro už se zdálo, že celý přesunn byl zbytečný, když začli na střechu dopadat první kapky. Snad pršelo i několik hodin, nevím, prospal jsem to :-) Anděla ráno tvrdila že jsem měl v noci noční můru a cosi jsem na ní pokřikoval. Pokud to nebyl jen její sen, je to klidně možný. V rámci tradice jsme opět vstali jako poslední. Dole nás už čekal horký čaj a kafe a zanedlouho poté i tousty s marmeládou a vajíčkem uvařeným na tvrdo. Vcelku zajímavý byl odchod z vesnice. Snad polovina vesničanů se na nás přišla podívat, důvod proč si udělat snímek. Ceta pak vedla do kopce, po spáleništích až na vrchol jakéhosi kopce. Byly zde patrné ještě bílé kruhy, přistávací plochy pro vrutulníky nboť zdejší oblast před rokem navštívila princezna. Zde nastal zlom a šli jsme už jen dolů. Potkali jsme malou lantáž banánovníku a mangovníku, místní školu pro 3 okolní vesnice a pak už jen malé stavení jakéhosi staříka, kde jsme čekali na auto. Po zbytek výletu jsme si v zásadě už jen vozili zadek. První zastávkou byla dvojice pagod, postavená na nejvyším bodě Thajska. Cesta se bohužel neobeša bez nesnází, neboť všichni Thajci mají npochybně dojem, že svátek vody již začal. Snad jsme neprojeli vesnicí, kde by nebyla aspoň jedna skupinka dětí či mládeže s patřičným vybavením pro střebu vodou na projíždějící cíle. Některým útoků se dařilo čelit stáhnutou bočnicí, ovšem toto opatření nebylo dostatečné tím spíš že ho uskutečnila jen polovina výpravy. U pagod jsme tedy vylezli všichni svorně promočeni vodou a mírně roztřáslí horským chladem. Bylo jen škoda, že nebyla moc dobrá viditelnost, takže ač na nejvyší hoře, viděli jsme velký kulový. Obě pagody a přilehlé zahrady však sklidily všobecnou chválu. Na tomto místě je třeba se zínit o jednom členu naší posádky. Jistý Američan Jaff, nás udivoval již několik dní. Od začátku výpravy se mu za baťůžkem pohupoval v černém pytli míč. Prostě míč. Dalším překvapením bylo, když na obě noci vytáh moskitiéru, přestože toho viditelně nebylo třeba. Dnes nás ohromil však zcela. Před sochou udjy vytáh z pytle míč (to stejné se pak opakovalo i u vodopádu), takový jako měl Tom Hanks v Trosečníkovi a vyfotil s nim Budhu. Druhý Američan Dave nám později situaci mírně objasnil. V Americe nyní tyto míče slaví velký boom a protože Jaff cestuje sám a nebyl by na fotkách, fotí aspoň pana Míče. Nepřijde mi to úplně normální, ovšem každýho věc. Další zasávkou na naší cestě byl "přístav" bambusových vorů. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a vyrazili po proudu. Oproti běžnému vodáctví, jak ho známe z domova, se bambusové vory v lecčem odlišují. Nesedí se ale stojí, nepádluje se ale odpychuje, v jednom plavidle nejsou dva ale čtyři až pět lidí. Byla to celkem sranda a když byl někde prudší proud, stálo to za to. Naše bojová plovoucí skupina se snažila několikráte přdehnat americkou a holanskou jednotku, ale podařilo se nám to až na potřetí a pak ty chcáči už neměli možnost nás dohnat. Věnce předáme v Praze kámošům... :-) Po vylodění jsme opět nasedli do auta a tentokráte vyrazili k vodopádu Vachikatharn.
\place Zvažujeme, zda-li dneska koupíme aspoň nějaké vodní zbraně, abychom zítra mohli čelit národnímu svátku s dostatečnou důstojností a razancí.
\note cool micky s vodou, opět micky na motorce
\place Na rozíl od maritna a Anděly jsem vylez až nad vodopád, vedla ta normální cesta, abych se podíval na celou věc i shora. Poté jsem řeskákal po kamenec řeku a přes sizovaté kameny jsem se téměř doplazil k místu, kam vodopád dopadá. Překvapil mě fakt silnej vítr, tvřící se padající masou vody. Pořídili jsme i několik pěkných photosek. Tím jsme zakončili sérii zajímavstí a zbývala už jen cesta domů, opět hojně rovázená množstvím vody. K závěru jsme si vyměnili emaily a od Amíka si nechali doporučit pár míst, kam by stálo za to se podívat. Když jsme se zabydleli a vykonali záklaní očistné a vyprazdňovací akce, vyrazili jsme do ulic, na inet a na noční pouliční trh. Výsledkem byl můj narosto plný baťůžek. Jeho obsah by šel v jdnoduchosti popsat takto. Tričko (lachtan), 2 trička (Andi), 3 trička (maritn), sponka do vlasů (Andi), mecong whisky, 2l cola, pivo, parfém (maritn) a několik dobrůtek ze 7 eleven. To po čem sem toužil nejvíce já, totiž pořádná vodní puška, se mi za rozumnou cenu pořídit nezadařilo. Ovšem jden model se mi moc líbil. Taky jsme si snobsky naplnili bříška u McDonalda a fakt mi to přišlo k chuti. Po návratu na základnu jsem pro chuť dal pifko a poté všem namíchal wiscolu do papírových kelímků zabraných u McDonalda. Přestože se o všechny slušně pokoušela únava, zabalili jsme to až kolem jedný po půlnoci.

\day sobota 13.4.
\num 11
\place Ráno jsem se vbudil o něco dřív než bubáci tak jsem si aspon udlal pořádek deníku. Do jedenácti se nám podařilo spacifikovat náš zcela nehorázný bordel a předat klíče od pokoji. Tentokrát jsem spal jen na matraci na zemi a spalo se mi úplně pohádkově. Nechali sme i v GH bágly, abychom si mohli zajít na oběd a naplánovat další bod naší cesty. Bohužel se cesta neobešla bez několika vodních útoků, přestože jsme se jim snažili všemožně vyhnout. Po obědě jsem vyzkušel chlazenej kokos. Je to cekem dobrý, jen kokosová dužina nebyla nic moc. Málo sladká a můj vkus. Rozhodli jsme se pro Sukhothai. Polootevřenym taxíkem jsme se dopravili na bus nádraží, kde jsme čekali přes hodku a náš bus. S Andi jsme si pokusně ve stánku koupili sladké koule, ale tady v Thajsku maj na sladkosti očividně jinej úhel pohledu. Ne že by byly vyloženě hnusný, jen se prostě nedaj jíst :-) Cesta busem byla vcelku zajímavá. Měli jsme přibližnou představu jak dlouho máme asi jet, ale pořád jsme nebyi u cíle, jen jsme projížděli samejma prdelema. Když sme konečně na nádraží v Sukhothaji dorazili, moc nás to nepotěšilo, bylo to totiž někde v poli a nikde po městě nebyla ani památka. Za těžkých 60 batů jsme se nechali odvézt k jednomu GH. Vozidlo jež nás pojmulo na palubu bych popsal jako motorku smíchanou s tříkolkou a otočenou do protisměru, takže my jsme seděli na širší části vepředu, řidič seděl za náma na motorce a nás měl jako řidítka. Fakt zajímavý. Vybrali jsme si dva pokoje a vyrazili se ještě pokoukat po městě. Přece jen už je to malý město, páč stánky a jídlo žily v jediný ulici a jinak všude bylo zavřeno. Dali jsme si tdy večeři a já ještě ňami ňami bana shake, stavili se v 7 eleven pro zásoby mecong whisky a coly plus jedno pivo pro mě a vyrazili zpět k domovu. Měl to být sice večer plý radosti a alkoholu, ale Andi to moc nejelo a maritn to zas dlouho neustá a vytuh. Dali sme tedy karty a jednu láhev whisky s colou. Jednou na nás přišel majitel žee dělme moc bordel, tak jsme to trošku omezili, což stejně u mě nic neznamená :-) Asi v jednu sem šel spát a usnul sem úplně okamžitě.

\day neděle 14.4.
\num 12
\place Jak jsem večer usnul rychle, vzbudil jsem se ráno celkem brzo a to asi v půl osmý, páč v pokoji bylo jak ve skleníku a nezabránil tomu ani větrák běžící na plný obrátky. Dal jsem si sprchu a skoro do jedenácti jsem si na verandě v křesílku čet Zeměplochu, než jsem se šel juknout, co dělaj ty dva ve svym pokoji. Do dvanácti jsme si pak zabalili všechny věci, vrátili klíče, zaplatili a nechali si v úschově bágly, abychom mohli volně cestovat. Došli jsme na roh, kde jezdí linkovej busík a počkali asi čtvrt hodky, než se naplnil a vyrazil k old Sukhothai. Cesta byla víc než zajímavá, protože vodní šílenství již vypuklo na plno. Všude jezdila bojová vozidla, jak jsme si je pro sebe nazvali, což znamenalo auto s korbou plnou lidí, z nchž každej měl aspoň jednu vodní palebnou zbraň a celá skupina vezla jeden až dva ohromné barely nebo velké vázy na zásoby vody. Při cestě do old Sukhothai jsme na každém kroku viděli stejný obrázek. Krosila se navzájem projíždějící vozidla a vozidla s pozemními jednotkami. Nám se podařilo hlavní bojovou zónu přejet polosuchou nohou, ale když jsme vystoupili a zbytek došli pěšky schytali jsme to total brutal, takže suchý zůstali jen věci zabalený v igelitu v baťůžku. Od té chvíle jsme to přestali řešit. Zakoupili jsme lístky na prohlídku starého města a pučili si i kola, abychom vnější okruh nemuseli procházet pěšmo. Pořád měli všichni radost když na ná mohli něco vylejt a pak nám popřáli. Vrátili jsme kola a jali se procházet vnitřní město. K tomu není ani co dodávat, je to vidět na fotkách. Následoval oběd ve velký chýši, kde jsme byli úplně sami. Pro změnu jsem zkusil kuře s rýží a maritn italské makarony. Nezbývalo než si počkat na busík zpět, kerym sme se nechali hodit na autobusové nádraží, abychom zjistili, kdy nám odjíždí bus do Bankoku. V jedenáct večer a budem tam kolem šesté ráno. Do města jsme se poté vydali pěšmo, ale cestou nám zastavil lokální busík. Páč bylo teprve asi pět, zašli jsme si na jídlo a na malou obchůzku města a já si dal opět svůj nově objevený banánový shake. Asi hodku jsme poseděli v JJ GH od kud jsme se už vypravili na nádraží. Dokonce nás majitel svezl autem. Do odjezdu busu se pak už nic spešl nedělo.
\pozn Provalilo se, že Andi je žvejkožrout. Tato úchylka se projevuje tak, že si Andi při každé návštěvě obchodu koupí jedno až pět balení žvejkaček a když se jí kdykoliv poté zeptte, jestli by vám jednu nedala, už žádnou nemá.
\pozn Slavnosti vody. Vhledem k tomu, že se s tímto svátkem váže i Thajský nový rok, jsou z něj všichni nadšeni a štastní. Na ulících se nejvíc objevují děti a mládež, která touto dobou má prázdniny. Nebylo ovšem nic vzácného, vidět celou rodinku na korbě auta nebo s kbelíky u svého domku. Nejpopulárnější dle mého pozorování bylo polejvat holky na motorkách. Ty když je někdo zastavil, schytali to uplně maximáně a vypadaly pak jak sněhuláci. Domorodci se totiž navázjem pomazávají bílou barvou, což značí přání štěstí. Andi byla též velmi vítaným cílem útoků. V neposlední řadě byla celá akce dobrá minimáně k tomu abychom viděi tuný mladých hezkých Thajek :-)
\pozn Soutěž město Thajska. Každému městu kde jsme pobyli aspoň den, přidělíme bodové hodnocení, abychom mohli navzájem srovnávat. Měřítka jsou ryze subjektivní a zahrnují například pohodlnost GH, líbivost města, místa kde jsme jedli a podobně.

\day pondělí 15.4.
\num 13
\place{My House GH 11:26} Cesta autobusem byla víc než příšerná. Mám doměnku, že ho sestavili ze starejch dílů z vrakoviště. V průběhu celý cesty sem měl neodbytnej pocit, že upadlo spoň jedno kolo, tlumiče a část motoru, klepalo to totiž naprosto neuvěřitelně a navíc jsme jeli asi 600 kiláků za hodku, páč sme všechny ostatní busy nechávaly rychle daleko za sebou. Sice jsem si do baťůžku dal ponožky, aby mi nebyla zima, ale až ve chvíli jejich potřeby jsem zjistil, že mám jen jednu. To byla jen jedna z nepřijemností. Tou další bylo, že sem fakt nevěděl jak si lehnout, přestože sem měl celou dvousedačku pro sebe. Výsledkem bylo, že když jsme kolem šestý ráno dorazili do Bankoku, byl jsem (no a nejen já) totálka mrkev.
\place{tamtéž 15:56} Skoro to vypadá, že šílenství v Bankoku předčí ty v ostatních městech. Zcela nepochybně k tomu přispívá množství bělochů, kteří se chovaj jak šílený a znatelně drsnějc než domorodci. Bejt tu ubytovany v GH, ta o nic nejde, člověk by zalez prochcanej zpátky, dal si sprchu a vzal čistý hadry a je to v poho. Takhle mě akorát ovládá nejistota a hrůza, páč fakt nemám náladu cestovat busem s air condition skrz naskrz prochcanej ňákejma sračkama z kanálu a pomalovanej jak indián na válečný ztezce. Jenže vysvětluj tohle těm venku. maritn s Andíkem se byli podívat na Kao San na svoje věci a něco k nim i přihodili a tvděj, že tam boje zuřej nejhorší a bílý je všude toli, že se pod ní ztrácí úplně všechno. Nakonec když jsme sem dneska ráno přijeli, vůbec sme to nemohli poznat, všude jsou silné nánosy bílého bahna a baráky vypadaj hnusnějc než posledně. Nemám Bankok rád, ostatní města jsou mnohem lepší, aspoň co můžu doposavaď posoudit. Takže tu sedim celej den na prdeli a kromě chvíle kdy jsem s Andi odnes prádlo na vyprání, jsem se vůbec nikam nehnul. Dal jsem si ovšem sprchu a ňáký to jídlo.
\plae{busík do Koh-Samui 19:30) Něco přes hodinu jsme se projížděli kolem aréálu před Kráovským palácem, kde je nyní díky oslavám milión lidí. Prodávající mají své zboži vystaveno rovnou na zemi na dekách či igelitech v několika řadách podé cesty. Pomalu se mezi nimi vyne dav lidí, někteří pokreslení bílou, zastavují se u stánků, vybírají, nebo jen tak prohlížejí vystavené věci. Tuny mladých lidí a micek. Vybral bych si hned :-) A to je asi jen začátek všeho, nebť nad plní poletují desítky draků a ohromná pódia začínají postupně ožívat. Vědět to, zůstal bych v Bankoku přes noc, toulal se mezi lidma a jen koukal kolem sebe a sanával tu atmosféru a pohodu. Škoda, ale už se nedá svítit, třeba něco odobného potkáme na ostrovech nebo někde jinde. Myslim, že se mi z Thajska nebude moc chtít odjíždět. Abych doplnil nástin zbytku dne. S maritnem sme kolem pátý skočii pro vypraný prádlo a cekem se nám zadařilo vyhnout se vodní útokům. Na šestou jsme už byli ready v kanceláři, kde jsme koupili lístky. Jeden mladík nás zavedl k atobusu a překvapivě se to obešlo bez většího střetu s pozemními jednotkami. V buse jsme si vzali suchý hadry a teď ns čeká něco kolem 15 hodin jízdy. Zabrali jsme sedadla úplně vzadu, take to moc pěkně houpe a vpravo přede mnou sedí celkem pěkná micka. A teď už hurá k moři!
\pozn Je zajímavý, že většina holek zde nenosí sukně, ale kalhoty nebo kraťasy. Je to vcelku škoda, protože je většinou na co koukat a sukně holkám slušej.
\place{busík 22:19} Přestože jsme během cesty potkali plno krásných, moderních a čistých benzínek a odpočívadel, náš řidič složitě přetočil autobus do protisměru a zastavil u jednoho dost drsného. Asi dohody mezi místní mafií ;-)

\day úterý 16.4.
\num 14
\place{přístav 06:47} Cestovt busem přes noc je nepochybně velmi chytré, ale abych řekl pravdu, už toho mám plný kecky. Asi nespočítám, kolik polohoh jsem za noc vyzoušel, vim jen, že se fakt těšim na normální postýlku. V půl osmý jsme dorazili do zdejší kanceláře a teď tu budem dvě hodky smrdět a čekat na loď.
\place{trajekt 10:45} moře! Konečně jsme u móře. Vítaná změna. Sice tu neni nijak míň vedro, než kdekoli jinde, ale tady na trajektu aspoň fouká vítr a je příjemně. Míjíme ostrovy i jen docela malé ostrůvky mající v průměru stovky metrů. Voda má hebce zelenou barvu a teď jí je pode mnou jistě stovky metrů. Akorát viditelnost není moc dobrá, a tak sou ostrovy zahaleny mlžným oparem a na některých místech se nedá poznat, kde končí moře a začíná nebe. maritn vytuh na prostřední palbubě a Andi si čte a hlídá bágly. Já brouzdám po palubách a lovim záběry a micky. Škoda, že plavba potrvá jen hodku, ale zas nás čeká ňáký super bydlení, dny kalení, plavání, potápění a pohody.
\place Zdárně jsme se vylodili na ostrově a chytli dročku, která nás za 50 bátů přepravila přes celej ostrov. Vybrali jsme si městečko xxx, kde hodláme zřídit naší základnu. první o co jsme se začli na tét straně zajímat bylo ubytování. Trošku nešťastně jsme jako první vyzkoušeli Long island, kde noc za bungaov stojí 850 na noc. Vykročili jsme tedy k městu v naději, že sehnat bydlení za 8 pětek na člověka by neměl být žádný zvláštní problém. Tato naděje se ovšem ukázala jako lichá. První co jsme cestou potkali byla maličká restaurace, kde jsme uhasili svojí žízeň, nasytili svůj hlad a získali informace o celém osrově. Majitelka nám totiž velmi ochotně ukázala na mapce, kde je co k vidění a vůbec byla značně příjmná. Po jídle jsem se trošku podivil, že i v těchto zeměpisných šířkách může našinec najít fotbálek, i když trochu jiného provdení. Sehráli jsme dvě utkání koncového stavu 1:1 se mnou a majitelem na jené straně a Andi a maritnem na druhé. Podle doporučení jsme začli hledat levné ubytování. První chatky se ukázali jako zcela neuspokojivé, díky nožství děr, jimiž by dovnitř mohli proudit zástupy xxx. Další bungalovy se bohužel kromě kvality odlišovaly i cenou která téměř uměrně rostla. Úplnou náhodou s nám podařilo získat ppokoj ve zděné budově za 300 bátů, jen proto, že nen sezóna a majitel nám zlevnil z obvyklé ceny 450. Sláva. Shodili jsme v pokoji všechny věci, natáhli na sebe plavky a rozběhli se k moři. Když jsem tam vlez poprvý nestačil jsem se divit. To čemu se zde říká moře, je u nás doma vana napuštěná horkou vodou. popošli jsme po pláži snad půl kiláku, abychom se dostali do hlubších vod a zde jsme si užívali mořských radovánek. Snad až po půl hodině se voda ukázala snesitelná, přestože si pořád udržovala svojí teplotu. Dalším bodem v našem plánu byla návštěva města. Po pravdě řečeno, mě docela zklamalo. Tváří se jako by bylo vybudováo jen a pouze kvůli turistům. Jedna restaurace vedle druhý a množství barů, kde čekají Thajky, až si je ňákej nablblej běloch koupí za pár drinků. Člověk tu nepotká domorodce, všude jen samí běloši. To můžu vidět doma, na to nemusim jezdit sem. Co se týče nkupů, je to ještě větší tragédie. Naprosto všichni jsou smuveni na cenách, takže všechno je všude stejně drahý a o smlouvání nemůže být ani řeč. Zlatá pevnina. Chtěl jsem si koupit obyč sandálky na koupání a na pláž a přišla mi rozumná cena do 150. Zdejší mafie však určila cenu 250 a naprosto všude ji svorně dodržují. Po pohlídce a malé večeři jsme nakoupili hafo pitiva a vyrazili zpět k domovu. Posezení u moře večer je naprostá paráda. Už nepraží sluníčko a od moře vane příjemný sveží vzduch. Něco o půlnoci už jsme byli slušně na káry a vyrazili jsme zpět do města pro další zásoby. Po jejich částečném zdolání šla Andi spát a já s maritnem jsme se vydali na noční obchůzku pláže a města. V zásadě jsme nic zvláštního neviděli a nikoho zajímavýho nepotkali. Přece jen v půl třetí ráno město už nežilo a na pláži bylo jen několik málo zoufalců. Noční pláž však byla naproto super. Domů jsem dorazil jako úplá mrkev a okamžitě vytuhnul.

\day sředa 17.4.
\num 15
\place Se vstáváním jsme si nedělali zvláštní problémy, neboť po včerejší kalbě se to zdálo jako chytré řešení. Ještě as hodku jsem seděl s Andi v křesíkách u moře, než se probudil opilec maritn, který v noci když já sem šel spát, šel jetě znova do města. Do města na oběd jsme vyrazili až kolem půl třetí. Dneska jsem vyzkoušel nové jídlo a to rejži s mořskejma potvorama. Zajímavý a dobrý. Po menších nákupech jsme se vrtili na základnu pro plavky a městem došli na hezčí pláže než máme my před barákem. Voda nás tentokráte hluboe zklamala. Plavali v ní nějaký neviditelný zloušové, kteří nás pohryzali a pak nás to šíleně svědilo. Z koupání tedy nic nebylo, jen jsme záviděli místním, kerým se očividně nic podobného nedělo. Všichni jsme se opláchli a znovu vyrazii do města. Většinu času jsme prosděli pře McDonaldem a sledovai procházející lidi a micky tancující v hospůdkách. Ještě trošku jsme se prošli a zalomili to zase domů. Dolehla na mě únava a usnul jsem jako úplně první. Je tu strašný ale opravdu šílný vedro. Pořád.

\day čtvrtek 18.4.
\num 16
\place Dneska jsme vsali přece jen něco dříve. Na dnešek máme v plánu objet na motorkách celej ostrov. Hned v úvod se však objevil problém. Já na motorce kromě Babety neseděl v životě, maritn naposled někdy v patnácti. Celkem oprávněně vznikla jistá pochybnost, jestli na to vůbec máme. Naše snaha se zaměřila na to, získat skůtry, což se nezadařilo. Test the west. Pučili jsme si tedy normoš motorky. I když za tak obyč nejsou. Maj elektronický startování a řehazování rychlostí se děje pomocí automatické spojky. Takže stačí akrát řadit točit plyn a brzdit. Celkem rychle si na to člověk zvykne. Jen jsemměl spočátku trošku obavu to víc pustit, abych někde v zatáčce nevylít ze silnice, čemuž jsem se v jedné zatáčce stejně nevyhnul. Stáčela se o 180 tupňů do protisměru a zachránl mě jen fakt, že v původním směru jízdy byla ňáká odbočka, na kterou mě to vyneslo. Další jízda už se obešla bez problémů. Snad jedinou věcí, která se ukázala až v pozdním odpoldni, byl fakt, že jsme poněkud spálení. přestože sem se mazal jak šílenej, nestačilo to. Na motorce si člověkvůbec neuvědomí, jak to suníčko hustě smaží. Do zejtra se to snad hodí do klidu. První místo, které jsme navštívili byl sedící Budha na malém poloostrově. maritn s Andi tam jít nechtěli, takže sem to absolvoval sám. Po luncem rozpálených schodech sevyšlo na plošinu kde socha sedí a kterou lemují dokola zvony. Nikde sem nenašel popis od kud zvony jsou, ale na každý jsem si rát třísknul. Dalším místem označeným v mapě byly místní vodopády, proti těm co jsme viděli na pevnině ale nic moc. Voda bylavšak příjemně chladivá a ňácí běloši se tam koupali. Hadí farmu jsme kvůli času už nestihli, takže jsme se vrátlili domů na jídlo. Doma jsme si ak dali pár hodin spánků, než jsme vyrazili na další menší okružní jízdu. Venku už byla tma a na motorce byl příjemnej chládek.Už nebylo moc na cokoukat, ale i tak to bylo fajne. Vlastně jo viděl jsem místní ostrovní rozvodnu. I bych jí vyfotil, ale v tý tmě by z toho nic nebylo. Po návratu domů jsme si ještě zajeli do města na čumendu. Zrovna tady je hafo barů a "stánků", kde tancujou holky a běloši si je tam vybíraj a buď se s nima jen bavěj a kupujou jim pití, nebo je i zatáhnou do postele. Občas jsou k vidění i pěkný micky. Ponávratu domů jsem to zabalil a šel spát. maritn se ještě v noci šel někam projít.

\day pátek 19.4.
\num 17
\place{GH někdy ráno) Když jsem teď dělal opět popisky k fotkám, zjistil jsem že Andi provedla nelegální cenzuru. To je na digitálu ta slabší stránka, kdejakej pankáč kašpárek může smazat fotku nebo třeba taky všechny. Jenže slečna si neuvědomila, že ani těmto fotkám se neubrání. Vezu s sebou totiž ještě jednu paměťovou kartu a na ní budu dávat speciální photosky a nedám jí z ruky. Třeste se! :-)
\place(busík 16:08) I přes neuvěřitelné vedro se nám nakonec poařilo zabait. Zatímco Andi ještě dělala poslední kosmetické úpravy, jel sem s maritnem vrátit motorky. Následovala úmorná cesta vyschlou pouští, nebo nám to tak aspoň připadalo, do města na jídlo. Dneska mi to zrovna s experimentováním moc nevyšo, dal jsem si takovej blevajs, že sem to fakt nesněd. Ananasovej shake byl ovšem super, jen doufám, že jidne bude levnější. Poté už jsme chytli track na cestu do přístavu na druhé straně ostrova. Jel s náma chlápek, kterej už je na ostrově 10 měsíců. Moc is nedokážem představit, co ta celou dobu dělal. Další spolucestující byly dvě ňami ňami micky, na trajektu se však už neukázaly. Na loď jsme si počkali hodku a další hodku a půl trvala plavba. Skoro celou jsem jí prospal.
\place{GH 18:35} Busík kterym jsme jeli byl taky celkem husťácekj. Nahrnulo se do něj milion lidí a byl to zrovna ten bezva typ, kde se pro větší možnou kompresi cestujících používá hustší koncentrace sedadel. Takže na jedné straně uličky jsou tradičně dvě, zatímco na straně druhé jsou tři. Ulička zachovává přibližně stejnou šířku jak je zvykem, takže jízda je naprosto "luxusní" :-) Skutečné problémy nás však čekali až na místě určení. Šli jsme se pokoukat po ňákym GH, což se ve zdejším městě moc nevede. Jsou tu jen hotely a to zkurveně drahý. Obešli jsme asi čtyři a za dva roky, ze kdy máme informace o jejich cenách, se cena zdvojnásobila, takže předčí ty v Bankoku. Na to, odjet na ostrovy je též už pozdě, takž jsme tu super zaseklý. Aby celá situace byla ještě o něco veselejší, mě je poněkud blbě, hádá že ze včerejšího sluníčka. Asi ho bylo přece jen trošku moc. Bolí mě budka a je mi blivno. Bloudili jsme tedy po městě a hledali, kdebychom hlavu složili, když jsme přece jen na jednu cestovní kancelář narazili. Koupili jsme lístky na zejtra ráno a mám takovej vtíravej pocit, že nás každýho o kilo natáhli. S tim ale už asi nic nenaděláme, pač jinde je zavřeno. Ovšem dohodili nám i GH za relativně slušný prachy aspoň měřítky tohoto města bráno. Co nás (no hlavně mě a maritna) ale hodně překvapilo, je micka která to tu zařizuje. Přesněji řečeno micky dvě, úplnů totálně libový. Obydleli jsme dva pokoje a já ve svym mám kromě matrace na zemi i nahatou micku na zdi, což je ve zejších poměrech dost neuvěřitelný. Poté jsme si dali véču a pak nám v bedně pustili ňákj film. Páč jsem nerozumněl ani slovo, šel jsem rači na inet a trošku se pokoukat do města. Obeslal jsem pár lidí a přečet si, co zajímavého se děje na poli linuxu. Zkusil jsem ircéčko, ale bylo tam víc než mrtvo. Jediná rušnější ulice je u řeky a tam ve stáncích neprodávaj nic jinýho než žrádlo. V bočních uličkách zas všichni ve velkym obchodujou se zeleninou. Když jsem se teď v půl desátý vrátil zpátky, neni po vopičácích ani stopy, takže asi taky někam vyrazili. Neřešim, du si číst. K pohodě jistě přispěje jedno Chang pivo :-)
\place Vrátili se asi za půl hodky, páč se taky byli juknout na inetu. Ještě chvíli jsme poseděli u mě a pak jsme to zalomili. Ráno vstáváme před šestou.

\day sobota 20.4.
\num 18
\place{minibus 09:51} Vstávání se obešlo v zásadě bez problémů, akorát mě přišla navštívit místní kočka, aby zkontroovala, zda sem nic nezničil a aby se zároveň mohla ochladit u mýho větráku. Dneska nejedm velkym busem, ale jen minibusem. Má to jednu zásadní nevýhodu, je v něm znatelně míň místa na nohy. Stavěli jsme opět na jednom hustym odpočívadle a to tak že strašnym. Sice nám v cestovce tvrdili, že jedeme přímo, ale v jenom městě nás z busu všechny vyházeli a počkali jsme si na jinej. Ten byl ještě eknomičtější, protože dokázal do stejného prostoru nacpat o jednu řadu sedadel víc. Tim pádem už nezbylo vzadu místo na bágly vůbec a místo toho se narvaly cestujícím pod nohy. Aspoň že sem ty svoje moh mít na vlastní gemičce :-) Druhej řidič byl nejenom samovrah ale i masovej vrah, kalil to tak brutáně, že to chvílema vypadalo, že se celej minibus převrhne, nebo že to napálíme do někoho v protisměru. Řidič měl též ve značné oblibě klakson a trouil na všechno co jelo pomaleji než my, takže téměř pořád. Jednu chvíli jsme jeli po rozestavěné dálnici. Žádný probém, všude lítal štěrk, až sem měl strach, že prorazi sklo a následně mojí lebku. V té chvíli jsem si říkal, jak jsou u nás ve srovnání pěkné silnice. Toto vše doprovázela už umírající kimatizace, takže nám bylo vedro jak kráva. Když jsme míjeli různá městečka a vesnice, nemoh sem si nevzpomenout na Cimrmanovu studii o dfenestracíh a konkrétně pak o nezdařené defenestraci krále xxx z jeho slaměné vládní chýše. Taky jsem několikrát zahlíd soukromou mešitu na zahradě. Přece jen se blížíme do vlivu islámu. Mám dojem, že se poněkud i změnil ráz krajiny, ale to může též být způsobeno tím, že až doposud jsme cestovali v noci. Po příjezdu do xxx někdy kolm jedný jsme zjistili, že loď na ostrov Turatah jezdí jednou denně a to v jedenáct dopo. Takže jsme zatuhli v malém městečku, kde se v zásadě nedalo nic dělat. Pooukali jsme se po bydlení a zadařilo se nám sehnat hotel za 180 s pokojem pro tři. Ve stejnym pokoji je i hajzl takže to v celém pokoji poněkud zavání. Následovala obhlídka města a večeře na kterou nás maritn pozval. Dal jsem si steak, akorát tady na tohl jídlo maj trošku jinej názor. Pan smith by se asi nestačil divit :-) Ovšem bylo to dobrý. Bohužel měli v restauraci puštěnou bednu a naddimenzovanou klimošku, takže jsem záhy seděl sám, ty dva něco napjatě sledovali za mými zádi a byla mi kosa. Počkal jsem radši venku, kde bylo znatelně líp. Přestože městečko je nevelké, podařilo se mi cestou na večeři napočítat 7 holičství, kde v zásadě nebyla ani noha. Silná konkurence. Cestou zpátky jsme se stavili v sedmičce a nakoupiliňáký pití na večer. Ten jsme poté trávili zabráni v hru Voko, kterou maritn brutálně prosvištěl.

\day neděle 21.4.
\num 19
\place{ostrov 19:57} V devět jsme byli ready v recepci a vyzvedli si lístky na loď. Taxíkem jsme popojeli do přístavu a díky informaci od recepční se řidiči nezadařio nás natáhnout. V přístavu jsme měli něco přes hodku času, ketrou jsme vhodně vyplnili jídlem a pitím. Po dlouhé době nás překavpila nízká cena. Loď kterou jedem, nená obyčejná, ale něco ve stylu rakety. Normání loď jede asi 5.5 hodiny naše to zvládla za hodku a kousek. Ta pomalá je jen o kilo levnější. Rozlétli jsme se po hladině a za zády nám rychle zmizela pevnina a pak už jsme míjeli spoustu malých i větších ostrovů a plno malých lodí. V lodi se dalo vylézt na záď a z ní i na střechu, kde byly sedačky. Vtipně jsem tam v příjemném vánku poseděl dýl než bylo zdrávo, sluníčko do mě pražilo jak kráva a teď večer když to píšu mě pekelně pálej ruce, nohy a držka. Skoro už bych se měl poučit. Když jsme dojeli na náš malý ostrov, loď zakotvila pouze poblíž přehu, kde si cestující rozebrali malé lodi, podle toho kam kdo měl namířeno. Akorát cena trošku neseděla, za ten kousíček co nás dovezla ta bárka ke břehu jsme každej vysolili dvacku. Příště to asi přeplavem. Stáli jsme na pláži a hledali kdeže to vlastně budem bydlet, protože nám ještě v přístavu jeden ostrovňan doporučil svůj bungalov. Takže jsme chodili po pláži sem a tam a hledali cestu, jak se dostat na druhou stranu ostrova. Koukali jsme na micky jak se koupou a další jak posedávaj u stolu a popíjej shake. Paradise :-) Nakonec se nám to zadařilo a našli jsme si bydlení, máme jednu slamněnou chýši pro dva plus další kus matrace a moskitiéru pro mě. Koupelna je inetgrovaná a střecha z palmového listí, nevim jestli by proti dešti obstála. Hned jsme si dali shake. Dalším bodem programu bylo moře. Tady je o něco málo míň vařící, takže koupání je víc v klidu. Strávili jsme ve vodě minimálně dvě hodky, vážně pohdka. Dále jsme otestovali sprchu a poté už jsme vyrazili na druhou část ostrova za zábavou. Čekalo nás však mírné zklamání Putiy, které jsme navšívili jsou znatelně dražší ež na naší straně a navíc taky zavíraj v deset, takže nuda. Prošli jsme se po pláži po celé délce a maritn si dal jído. Vráti jsme se zpět k nám. Dal jsem bubákům náskok, abych statečně otestil, jak se de lesem po tmě. I když po tmě, měsíc svítí jak kráva, takže je úplně pohodově vidět. Navíc sem navštívil další dvě putiky abych obhlíd ceny a zavíračky. Poseděli jsme pak jště v naší restauraci. Pokusil jsem si dát jídlo, který nebylo v menu a dopadlo to celkem hustě. Dostal jsem jen rejží a k ní chilli a sójovku. Kostky jsem dneska pro změnu hustě prohrál já. Ostrov je až nepříjmně poklidný a romantické. Ideální na oblbování micek. Večení bílá pláž ozářená měsícem, nebe plné hvězd, šplouchající vnlky, hebký písek, siluety okolních ostrovů. V deset se tu zavírá většina putik a jen pár na druhý straně jich prmává ještě po půlnoci a to je tam obsazen sotva jeden stůl. Já jsem si zalez do své inkubační komory a maritn s Andi šli ještě na průzkum. V noci byl vedro jak kráva, ale dalo se. Poznámka ke konci, potkali jsme tu skupinku asi deseti čechů.
\note ignorace hostů v putikách ostrov na šířku 10 min, dokola 30 více na jihu více knírů

\day pondělí 22.4.
\num 20
\place Andi měla v noci hustej sen. V noci se vzbudila a mela neodbytnej pocit, ze vedle ni lezim ja. Porad to nemohla pochopit, vzbudila maritna a teprve po nekolika minutach ji doslo kdo je kdo. Zda se, ze lariam ma opravdu par vedlejsich ucinku. Na otazku, co jsme dneska delali, by byla zcela jednoduchá odpověd. Nic. Přešli jsme celej ostrov na druhou stranu. Je tam poměrně velká thajská vesnice, čítající desítky chatrčí a nově vznikající resort. Taky tam je fakt neuvěřitelnej bordel a neuvěřitelně zasraná pláž. Fakt humus. Uvnitř vesnice mi bohužel fotit nedovolili. Chtěli jsme se vrátit po pláži zpět, ale nešlo to projít. Stejnou cestou jsme proto šli na havní pláž, že se vykoupem, páč bylo vedro jako kráva. Čekal nás objev, že naše pláž je prostě nejelpší a že chodit někam jinam je blbost. Já jsem čekal až do pěti, až trošku přestane pražit sluníčko a á budu moct do vody. Pan Míč šel samozřejmně s námi ;-) Přes den jsme si jina četli. Večer jsem se s Andi rozhod že zkusíme rybu. Nápad to byl možná vcelku nezávadný, ale ryba byla dost příšerná. Po česneku, na kterém měla být údajně připravena, nebylo ani pammátky, stejně jako chyběla přítomnost jakékoli jinéchuti. Navíc ředníí část ryby nepěkně páchla a chutnala rybynou, takže ceou akci můžeme jasně prohlásit za nezdařenou. V daším večeru jsme rozjeli chytré i méně chytré (záchod) karetní hry, jejichž zajímavost jsme posilovali whiskou. Někdy v průběhu večera šla Andi pro něco do chaty a vrátila se s hroznou zprávou. Zabydlela se u nás rodinka nepěkných pavouků. Protože v deset opět zavírali nálevnu, přesunuli jsme se na pláž. Asi do půnoci jsme popíjeli a řešili důležité světové otázky. Po návratu do chaty nebylo po zviřátkách ani památky. Ve chvíli kdy jsme se ukládali k spánku, začlo celkem silně pršet. Veříme, že to zejtra bude oki, páč jedem na celodení trip na šnorchlování.

\day úterý 23.4.
\num 21
\place Tím kdo měl na dnešek noční můry, jsem byl pro změnu já. Podle tvrzení očitých svědků byly tři a vykřikoval jsem do noci nějaký zmatenosti. Pamatuju si jen jednu a to proto, páč na mě pak Andi mluvila. Ráno ss všichni účastníci tripuu srazili ve Velké chýši, kde si vetšina vybrala šnorchlovací vybavení, za použití pěstí, kolen a loktů a dále pak vyčkali na příjezd lodi. Typická dlouhá štíhlá loď se závěsným motorem a lodním šroubem několik metru za zádí. Motor je vyvážen, aby šlo vrtulí lehce manipulovat a osa otáčení je až na samém zadku lodi. Díky tomu lze motor umístit třeba kolmo k lodi, uložit ho na bo, nebo i s jistou dávkou šikovnosti s lodí couvat. Při pohledu z pevniny to vypadá moc pěkně a elegantně. Na lodi pak sice taky, ale má to několik vedlejších účinků. Tím nejhorší je brutální řev motoru, že člověk neslyší člověka vedle sebe. Možná měl jen neseříznej motor. Druhou chybou je dost nepříjemný zápach paliva, který ná provázel po celý den. Téměř plná loďka vyrazila k prvnímu kotvišti. To bylo na moři a bylo vytyčené jen bojkami. Nestačil jsem čumět. Plno barviček na rybách i na korálech, množtvíí tvarů a křivek. Těžko se to popisuje, bylo to jak v mořském akváriu, nebo v přírodovědném naučném filmu. Bohužel jsme neměli vodní foťák, takže nejsou žádné podmořské obrázky. Byla to však naprostá paráda. Dalším místem byla písčitá pláž s trošku jinými koráli. Po obědě se jelo na ostrov, kde je národní park a na závěr ještě na jedno místo na moři, kde to byo trošku slabší. Přestže člověk jen leží ve vodě a trošku ploutví, sleduje krásy moře a okolo plujících micek, je po návrtau totálně zruchaný a unavený. maritn s Andi dokonce tolik, že si,museli jít na chvilku lehnout. Na mě šnorchlování též zanechalo viditelné stopy a to v dobobě odřených prstů na nohou od plotví, což je pak při koupání ve slané vodě fakt paráda. Na večer zbylo jídlo a posezení v Chýši a jedno pivo. Spát jsme šli kolem jedenáctý. Na závěr ještě jedna informační. maritn dneska opět ukázal svojí nenažranost. Po vydatné večeři, kdy tvrdil, že už je totálně plnej, neuplynula snad ani hodina a jen tak z nudy si dal fried rice, kterou málem ani nesežral.

\day 24.4.
\num 22
\place Začíná se mi stejskat po linuxu, prgání a kompu. Ňákej lbook by se mi teď celkem šiknul, abych si napsal aspoň pár skriptíků... Nastal den odjezdu z ostrova. Po snídani (a někteří členové i před ní) jsme si dali poslední koupel v moři. Poté jiý jen zbývalo zabalit všechen bordel do báglů a neprošvihnout loď z našeho ostrova na linkovou loď. Oproti minule v lodi premávala klimatizace, takže jsme si nepřipadali jak v mikrovlný troubě. Než jsme dorazili do přístavu, začlo pršet. Tam jsme poměrně dlouho šaškovali, než se nám podařilo zaparkovat, páč místo zabírala jiná loď. Poté nás fakt nasrala mafie taxíků, která nahodila úplně jiný ceny a málem sme se s nima ošklivě nepohodli. V Satunu jsme se začli poohlížet po spoji do Hat Yai a než jsme se rozkoukali ujel nám mikrobus. Naštěstí jel zanedlouho linkový busík, takže jsme to nakonec vychytali ohodlnějc a levnějc. Postupně však nabývám jistotu vpřesvědčení, že během několika let s tu ceny natolik zvednou, že tato země jako levná alternativa cestování pro našince už nebude zajímavá. V městě jsme chytli Tuk tuk a nechali se zavézt ke GH. Hned jsme pořídili lístky na zejtra do Sinapuru. Pojedem 16 hodin a bohužell už jsme nesehnali Super VIP bus, kde jsou jen 3 řady sedadel a jdou sklopit jako postele. Zas to bylo o 150 levnější. Páč byl GH total full našli jsme o kousek vedle jinačí. Vzali jsme si pokoj pro dva a udělali z něj pro tři tak, že spim na zemi. Zajímavý na tom je, že maritn taky :) Po mírném zabydlení jsme vyrazili do města na inet, jídlo a na kukačku. Vypadá to tu celkem sympaticky. Málem bych zapomněl, že mám dneska truchlící den. Nešťastně jsem nechal v busu kšiltovku Kenametal. Je to něco jako když Trosečník ztratil pana Míče. Procestovala toho se mnou vážně hodně a bude se mi po ní stejskat :( Abych aspoň trochu utišil svůj žal, pořídíl jsem si hnedle novou, doufám že dosstatečně neznačkovou Fubu. Anděla s maritnem pak velmi necitelně a netaktně prohlásili, že je mnohem lepší a že se za mě konečně nemusí stydět. A to se opovažují nazývat mými přáteli. Bohužel už jsme nestihli koupit žádného průvodce, ale víme kde ho maj. Večer proběhlo tradiční praní a pak už pozvolna všichni upadali do komatu.

\day čtvrtek 25.4.
\num 23
\place Dneska jsme to se vstáváním opět nijak zvlášť nepřeháněli. V klidu jsme si zabalili, zašli si koupit lonely planet o Malajsii a Singaporu, navštívili McDonalda kvůli energetické podpoře a koupili v 7 eleven pár věcí. Poté už jsme jen zběsile pobíhali, abychom vyměnili prachy. Autobus si jako vždy s přesností moc problémy nečinil, takže se tradičně objevil o ňákou tu půlhodinku později. HISTORKA. Cesta trvala celý den a téměř celou noc. Rozhodně však déle než odhadovaných 16 hodin. Několik postřehů při průjezdu Malajsii. Zajímavým se mi jevil už hraniční přechod. Při pozemním průjezdu mezi státy například v Evropě, je člověk zvyklej, že maximálně ukáže pas. Namátkou můžou být některá vozidla prohledána, ale neznám nikoho, komu by se to poštěstio. naopak tady hranice mnohem více připomíná kontrolu na letišti. Všichni jsou z busu vyhnáni, projdou pasovou kontrolou a předloží vyplněný formulář. Následuje celní kontrola, kde se na férovku prochází detektorem kovů a zavazadla jsou podrobena rentgenové kontrole. Asi si obě zemně navzájem hodně věří :-) Hned za hranicemi na nás udeřilo několik dojmů. Především čistota a upravenost. Oproti Thajsku je tento dojem zvláště výrazný. Skoro nám připadao, jako bychom projížděi Rakouskem. U benzínek, kde jsme stavěli, měli překvapivě čistý záchody. Místa, která jsme ještě míjeli za světla, též působila dojmem upravenosti. Sestříhané stromečky, pěkné domečky. Změnil se i ráz krajiny. Mnohem více kopců a skal kolem silnice. Prosvištěli jsme i několika tunely.

\day čtvrtek 26.4.
\num 24
\place Jistě už po půlnoci jsme přijeli k hranici se Singaporem. Od té předešlé se mnoho nelišila, snad jen působila moderněji. Opět kontrola zavazadel. Tentokrát jsem však mírně narazil. Celník po mě chtěl vidět obsah báglu. Až poté co jsem vyházel na desku většinu věcí a špinavýho prádla, zeptal se mě celník, zda nemám nůž. Hm, nůž samozřejmně mám, ale těžko říct kde. Po dalším úporném hledání, se mi nůž opravdu podařilo lokalizovat v jedné kapse. Celník jej zkušeně vzal do ruky, prohlédl a zatvářil se tak, že mě za to zastřelej nebo mi ho zabavěj, načež mi sělil něco v tom smyslu, že s nim nemám chodit po ulici a ať si ho nechám v báglu na hotelu. Poté jsme konečně stanuli na půdě ostrova Singapore. Chvíli se autobus motal městem, až jsme v půl čtvrté ráno dorazili k cíli. I přes časnou raní hodinu panovalo dost slušný vedro. Když se nám podařilo zjistit naší polohu, vyrazili jsme hledat GH. Město se probouzelo a cestou nás vítalo množství mrakodrapů. Bydlení se nám nakonec najít podařilo, akorát zde se počítá v jiné měně a v jiných dimenzích. Takže noc pro dva s klimoškou za $45. Já spim na zemi, což neni nijak zvlášť na překážku. Jinde bylo brutálně plno a my nutně potřebovali rychle bydlet. Dalším bodem na našem programu bylo jídlo. Posilnili jsme se v BurgerKing. Jak jsme pozdějším výzkumem zjistili, je to tady zdaleka nejlevnější jídlo. Singapur je až nehorázně drahý město. Dále jsme zařídili lístky na zejtra do Malajsie konkrétně do Malacy. Jedna z věcí na kterou jsme se těšili téměř nejvíc byla elektronika. maritn koketuje s myšlenkou, že si koupí Palma a mě by se pár věcí taky hodilo. Navštívili jsme měga obchoďák, kde se nic jinýho než elektronika neprodává. Je to ale nuda. Všude maj pořád to stejný a ceny se liší jen málo. Nikdo s náma o nich nechtěl smlouvat. Trošku jsme to okoukli, s tim že nakoupíme později. Podle mapky a průvodce jsme dále absolvolali prohlídku zajímavých částí města. Míchaj se tu styly architektury a vypadá to zajímavě. Před návratem do GH jsme navštívii ještě jeden obchoďák, ale bylo to dost stejný. Zmoženi poznáváním jsme ulehli, že ještě později vyrazíme. Po osmý jsme se již znova řítili do nákupního střediska za účelem konkrétní koupě. Smolík, již všichni zavírali. Do toho přišlo další zjištění, že vlastně není půl devátý, ale půl desátý. V jednom světlém okamžiku při příjezdu mě sice napadlo, že jsme v jiném časovém pásmu, ale tuto myšlenku se mi podařilo úspěšně zahnat. Aychom tedy využili zbytek večera, projeli jsme se místním metrem. Neodpustím si malou poznámku o totálním nezabezpečení lístků. Být tenhle systém u nás, jezdí celá Praha zadarmo. Prošli jsme se též jednou velmi rušnou ulicí. Zcela znaveni jsme se doplahočili domů a vytuhli.
\note LED na semaforech, hezká vyrážka
\note Na co se těším domů. Na vanu, na komp, na pračku, na pivo, na Járu Cimrmana.

\day 27.4.
\num 25
\place Na zemi se mi spalo skvěle. Jen jsem trošku blbě poštyloval klimošku a ráno bylo trochu vedro. Když jsme si sbalili bordel a nechali si bágli v recepci vyrazili jsme opět do nákupního střediska. S jistými problémy se nám maritnova Palma podařilo koupit a k němu ještě pár dalších věcí. Na zpáeční cestě jsme utratili zbytek doláčů za jídlo a pak už jsme e řítili ke svému autobusu. Zanedlouho poté jsme již překračovali hranice do Malajsie. Adios Singapore! Tentokrát se řechod obešel bez větších průtahů. Aby se v cetování udála aspoň nějaká změna řidič se zbláznil a pustil klimošku na plný koule, takže v busu bylo jak v obří ledničce. Začlo pršet a déšť vydržel až do Malacy. Právě tam jsem se fakt nasral, když jsem zjistil, že můj baťůžek ležící v busu na zemi je zmáčenej jak vodník, pač po zemi tekla ňáká voda. Ovšm zcela promočenej byl i můj velkej bágl v zavazadlovym prostoru, páč do toho spíčenýho autobusu někde teklo jak cedníkem. maritn a Andi na tom byli stejně. Střílet za to! Tágem jsme se svezli k vybranému GH. Po zabydlení jsme navštívili obchodní megakomplex, který máme hned za humny. Mám naprosto luxusní pokoj. Dvojpatrovej. Dole si můžu nechat bordel a nahoře po zdolání strmých schodů, mám veliký letiště. Prej úplně novej pokoj. Až tak novej, že sem dveře po prvním zavření nedokázal odemknout. Očividně to nedokázal ani majitel, takže zámek i s klikou odšrouboval a vyměnil. Nad postelí mám mega větrák. Lze ho polohovat na 5 stupňů. Nesměle jsem je zkoušel jeden po druhym. U trojky už to byl slušnej vítr a na maximu se ve výru točej všechny věci na posteli a člověk má dojem, že vrtule se každou chvílí musí utrhnout a zaseknout do zdi.
\note Snad poprvé za celou dobu jsem narazil na záchod, co je jen záchod a nic jiného než záchod. Luxus.

\day neděle 28.4.
\num 26
\place{starý holandský kostelík 16:08} Pokoj je fakt parádní jen matrace je poněkud tragická. Potáhnutá igelitem, takže sem na ní celou noc jezdil jak klouzačce a díky tomu usnul hned ve dvě ráno. Zejtra spim na zemi. Z baráku jsme se vybatolili až někdy po jedenáctý. V našm plánu byla návštěva historického muzea, kopie sultánského paláce a návštěva čínské čtvrti. Palc byl bohužel uzavřen. holandský kostlík maritn žrádlo, inet nešel, muzeum, únava, čínská čtvrť, bezva oběd, rozdělení, budhistické chrámy, katolický kostel, hra lítajících kamenů, nákupní středisko, inet, inet a palmy podruhé, hrajeme si s palmy
\note míchání islámu a ostatních náboženství, mix na ulicích, celnice, krámy, fastfoody čínské kamenné desky pěkný micky

\day pondělí 29.4.
\num 27
\place Do jedenácti jsme museli vyklidit GH. Už s báglama jsme se stavili na jídlo v komplexu obchodů a pro svoji lenost a nesmírnou vzdálenost bus nádraží jsme se svezli tágem. Hodku jsme si počkali na bus a poté už jsme svištěli do Kuala Lumpuru. Během cesty se spustil dost brutální déšť, díky čemuž jsme viděli kamión pěkně vypadlej ze slilnice a slisovanou motorku. Ubytování jsme sehnali hned naproti nádraží v K.L. Z okna je dost brutální výhled na pěknou skládku. Když jsme vyrazili na obchůzku krámků, stále ještě pršelo. Tady v K.L. jsou nepředstavitelně levný cedesa a to jak DVD tak i se softem. Pirátský kopie se prodávaj úplně všude. Na ty DVDča musej mít lis protože vypadaj dost profi. Film se nechá pořídít za 7 pětek, soft za kilo a míň. Když jsme byli v nejlepšim, naprosto šíleně s rozpršelo. Z nebe padaly proudy vody a relativne bezečně bylo jen pod gelitem stánkařů. Usoudili jsme tedy, že je čas jít domů. Docela dlouho jsme pak řešili věci ohledně cMilku.

\day úterý 30.4.
\num 28
\place Z touhy poznávat věci nové, vzešla naše potřeba, projet se místím metrem. Došli jsme na nedalekou stanici, zakoupili lístek a svezli se do komerčního centra K.L. Metro tu je docela zajímavý. Nemá řidiče, takže úplně vpředu je okno a během jízdy je vidět do zářivkami osvětleného tunelu. Taky jezdí o dost pomaleji než u nás, ale zase lidi nepadaj na zem, když zastaví ve stanici. Stáli jsme přímo u paty nejvyšších mrakodrapích dvojčat na světě. Pokoukali jsme se i na ostatní giganty a navštívili ňáký nákupníí středisko. Z jiné stanice jsme se pak vrátili zpět, abychom mohli změnit dopravní prostředek a tentokráte jsme zvolili nadzemkou. To jsme se svezli jen stanici a tu pak došli zpět po svejch. Další cesta vedla na pokraj čínské čtvrti, kde jsem zhltnul rejži s kuřetem. maritn s Andi se najedli již dříve v KFC a brutálně tak porušii včerejší slib, že v následujících dnech se podobným stravovacím zařízení obloukem vyhnou. V jednom krámku jsme pořídili pohledy a ty poslali svým blízkým. Podle mapy nás Andi zavedla k centrální měšitě. Sice bylo pro návštěvníky zavřeno, ale u vchodu nám paní dala 10 minut a pučila nám habity, abychom nepobuřovali pravé věřící. Musím říct, že mešita mě celkově sklamala. Docela obyč místo s mega halou, kde se věřící v předepsaných i jiných časech modlí. Křesťanské kostely působí zajímavějším dojmem. Zas tady je vidět, že místo slouži opravdu jen k modlení. Zahlédli jsme i výuku islámu dětí. Ještě dál od mešity se nachází botanická zahrada, ale tu jsme kvůli začínajícímu dešti už nenavštívili. Schovali jsme se na vlakovém nádraží, abychm sledovali, jak se déšt rozpoutal naplno a nijak nehodlal ustat. Domů jsme se prto rádi za 3 ringity svezli tágem. Do večera jsme se váleli na pokoji a relaxovali. Už za tmy déšť ustal a my vyrazii po nákupech a krámcích, abychom zvěšili svojí zásobu DVDček.

\day středa 1.5.
\num 29
\place Po více jak 4 týdnech cestování nám maritn oznámi geniání vynález. Čistit zuby si lze i při sprchování. Událost byla přijata se všobecným nadšením, obzvláště proto, že zbytek výpravy tuto vymoženost praktikuje od začátku. Venku ještě stále pršelo, ale jak se později ukázalo, jen do doby, než jsme vyšli ven. Poklidili jsme naprosto neuvěřitelnej bordel v pokoji a vyrazili zařídit ještě pár věcí, než odjdem busem do Cameron Highland. maritn si tedy dokoupil ještě pár herních cedes, stavili jsme se na nepříliš dobrém obědě, po kterém se maritn tradičně dojedl v McDonaldovi a pak už jsme razili na bus. Nebylo to ovšem tak jednoduchý. Ptali jsme se většího počtu lidí a každý z nich nás posílal na jiné místo. Po čtvrthodně zmateného pobíhání jsme pak už jen viděli jak bus odjíždí. Maníkovi přd náma se ho podařilo zastavit a my jsme jej šťastně stihli též. Bylo pro nás pak záhaou proč autobus na svém místě setrvával ještě další hodinu po plánovaném odjezdu. V druhé polovině cesty jsme se dostali do krásný kopcovitý oblasti a bus stále stoupal a stoupal. Na svazích jsme viděli ohromné čajové plantáže a naše výška dosáhla výsledných 1800 metrů nad mořem. Zažili jsme též několik napnutých okamžiků, když se už se téměř zdálo, že v zatáčce vypadnem do rokliny nebo když jsme to málem napálli do protijedoucího nákláďáku. V K.L., cestou busem i přímo v C.H. jsme dostali letáky vyzdvihující kvality toho čo onoho GH. Bohužel ten který jsme si původně vybrali měl již plno, takže jsme se nechali polapit jiným majitelem. Tady nahoře je konečně fakt dokonale, i když se zdá, že to oceňuji jen já :-) Krásně svží vzuch a večer chladno že si člověk musí vzít dlouhý kalhoty a mikču. V noci pak neni to odporný vedro. Nedlouho po našem zabydlení jsme potkali kluka, bývalého Čecha. Už 9 měsíců cestuje se svoji novozélandskou manželkou po Asii. Povídal nám jaké země už navštívil a podobně. O něco později jsme potkali další Čechy a to pražáky. Kluk s holkou na půlroční cestě po světě. V tomto světle se naše cestování jeví jako naprosto amatérké :) Ve chvíli, kdy se uvolnil jediný počítač v tomto GH, jsme na něj s maritnem vlítli a provedli šílenou rošádu dat mezi, palem, foťákem, pčítačem a jejich paměťovými médii. Ve zkratce řečeno jsme přehráli fotky z digifoťáku na kartu do palma. Díky tomu mám zase 340 volných fotek, místo nedávných patnácti. maritn si zase do palma načet ňáký gamesky a utilitky. Čas celkem pokročil eboť bylo již něco po půl desátý když jsme vyrazii do nedalekého města za účelem jídla. Problém byl v tom, že v deset téměř všude zavírali. Naonec jsme jednu vejvařovnu našli. Dali jsme si kousky kuřecího masa rožněnýho na špejli a museli jsme na to čekat sakra dlouho. Docela mi to zkazilo náladu. Naprosto dokonale mě z toho však dostal čaj s mlíkem, který jsem si na zkrácení čekání dal. Mňamka. Naprosto dokonalej. Cestou domů jsme potkali čajovnu, kde i vařej a do který se zejtra naprosto zoufale těšim, páč celý náš pobyt prahnu po tom, vyzkoušet místní čaj. Po dlouhé době jsem taky nakoupil dobroučké sladké sušenky takže večer nakonec skončil parádně.
\note přikrývka z letadla, ponožky, vlastní LCD, British airways

\day čtvrtek 2.5.
\num 30
\place Konečně se někde spalo příjemně prtože nebylo vedro ani přhnaná zima. Z postele jsme se vykopali až někdy po jedenáctý a na jídlo jsme pak vyrazili před polednem. Zašli jsme na jídlo do stravovny vedle čajovny, kterou jsem včera objevil. Aby býlo jído zajímavější, dal jsem si po o palačinku s přismahnutym banánem a zmrzlinou. Až na to, že tady správnou palačinku neznaj, to bylo super. Skoro ty vypadalo, že vyrazíme někam na výlet, ale ty dva jsou neskutečně líný, a tak rači celý odpo zůstali zalezlý v posteli. Já jsem se na trip rozhodně vydal. Cestou jsem hodil špinavý prádlo na vyprání a pak už jsem se podle mapky snažl dojít k vodopádu. Šel jsem po dřevěnym mostě, byl jsem na rozhledně, šel jsem z kopce i do kopce, ale žádnej vodopád jsem rozhodně nenašel. Asi po dvou hodinách jsem už celkem slušně nevěděl kde jsem a rozhodoval se jestli risknu ňákou cestu nebo se vrátim po stejný po kerý sem přišel. Naštěstí jsem potkal ňáký domorodce, který mě kus cesty vzali s sebou a na jednom rozcestí mě poslali směrem k městu. Výlet se nakonec zadařil :) Do vyprání prádla zbejvala skoro hodka takže jsem se stavil na jednom, da dvou čajích. Vopičáky jsem zastih stále se válející v posteli, i když tvrdili, že už navštívili inet. Za přicházejícího deště jsem se na něj taky vydal. Pár lidí bylo i na ircéčku. Večer jsme skejsli v našem GH, když jsme se zakecali s dvěma Čechama. Že Praha je jedna větší vesnice víme už dávno. Záhy se ukázalo, že Klára je dcerou Kozmanový, učitely ze základky. K tomu snad ani neni co dodat. Do půlnoci jsme řešili všchny možný i nemožný věci. spalo se krásně, razíme až kolem poledne, oběd, ňami palačinka, leniváci, prádlo, čaj, výlet, orientační nesmysl, 3 ženský, nalezená cesta, posezení u čajíčku

\day pátek 3.5.
\num 31
\place Poledne je velmi vhodný čas pro vstávání, zvlášť když venku neni to brutální úmorný vedro. Vyrazili jsme do města za účelem oběda a zakoupení lístků na busík zpět do Thajska. Oběd se skoro vydařil. To bylo tak... (Jára Cimrman - Němý Bobeš - retrospektivní pohledy) Obešli jsme zase téměř všechny stravovny na hlavní ulici, ale nic se nám nezdálo. Až jsme našli čínskou vejvařovnu, kde vařila hluchá ženština za příhodné ceny. Zkusil jsem kuře s rejží a čínskej čaj. Jídlo by asi nebylo špatný, kdyby do něj nespadlo kilo pepře a do čaje ňáká obnošená ponožka. maritn s Andi moje výzkumnické problémy nesdíleli, neboť si dali Colu a hamburgra. Pokud někoho napadla otázka, jak jsme si jídlo objednali, odpověď zní, že jsme to prostě napsali do bločku. Po obědě jsme zašli do cestovní kanceláře, abychom si koupili lístek lístek. Ovšem zejtra je státní svátek a asi všichni kvůli tomu nutně musej jet do Thajska, takže byl bus vyprodán. Dostali jsme nabídku na jinej speciálně vypravenej bus, ale o 5 ringitů dražší. Bohužel jsme neměli na výběr. Pro dnešní odpoldne zbyla poslení akce a to výlet pralesem a cílem na čajových plantážích. Mě prales připadal jako jen trošku zatrostlej normální les, i když je fakt že tam bylo víc vlhko a všude se plazili po stromech různý popínavý rostliny. První část cesty byla vcelku trapná, protože vedla úplně celou dobu z kopce. Druhá část pak pro změnu vedla po silnici stále do kopce. Když jsme doraili k vysněnému cíli, dorazil k němu i mrak a všechno zastřel deštěm. Ovšem pantáže se nám líbili. Dokonce tolik, že si maritn s Andi dali na držku. Po silnici jsme sr vráti kus zpátky, až na zastávku místního busu. Opět se ukázala dochvilnost řidičů, když autobus nepřijel se spožděním menším než 40 minut. Do Tanah Rata jsme to kalii po slušnejch serpentýnách, přčemž bylo vidět, že stařičký řidič to má v paži. K večeru na nás dosedla únava, a tak jsme si dali akorát luxusní večeři v našm GH a po devátý jsme to zalomili do postele.

\day sobota 4.5.
\num 32
\place Do oběda bylo potřeba zbalit si bordel a vyklidit pokoj. Bylo též potřeba zaplatit celkovou útratu. V tomhle GH byl zajímavej systém. Kdykoliv jste si něco dali, stačilo vyplnit papírek s informací co a v jakém počtu ste skonzumovali a pak ještě číslo pokoje. Vše se sečetlo v závěru. Na závěr jsme si ještě dali výborné místní jídlo a pak jsme se přesunuli čekat do stánků na hlavní ulici, než nám pojede bus. Čekání mě osobně zpříjmnil hrnek čaje s mlíkem. Místní linkou jsme dlouhými a docela hustě zamotanými serpentýnami sjeli do Tapahu. Cestou nám bylo dáno k nahlédnutí množství pěkných panoramat, vodopádů a chýší vystavěných na prudkých stráních. V Tapahu jsme se poté moc dlouho nezdrželi a dalším busíkem se přesunuli do Ipahu. Zde bylo již čekání o něco horší, protože do ůlncoi, kdy měl jet bus do Haithai, zbýval více jak 5 hodin. Zabrali jsme místo v místním stravovacím komplexu a za podopry teinových tekutin a knih jsme dobu těžce přečkali.

\day neděle 5.5.
\num 33
\place Tentokrát se přestupp hranic obešel bez drsných kontrol a jiných zvláštností. Jediná změna byla v tom, že jsme jeli Super VIP busem, což znamená pouze 3 sedačky v řadě a jejich možnost rozložení do téměř vodorovné polohy. V Haithai jsme se zjevili něco kolem sedmé ráno. V 7 eleven jsme si nakoupili jídlo (ňami ňami hamburger) a pití a vyčkali na otevření cestovní kanceláře. Značně rychle jsme učinii rozhodnutí, že hned v devět svištíme do Bankoku a tim pádem strávime v minibusu dalších 12 hodin krušné jízdy. (micka mickatá) Cesta byla fakt záživná hlavně pak proto, že jsme měli všichni "spousty" místa na nohy. Během cesty nepěkně sprchlo a mě dost zamrzelo, že mám bágl na střeše. I když to řidič celou dobu kalil jak šílenej a několikrát nám tím málem způsobill újmu na zdraví v důsledku nerovné sinice, přijeli jsme skoro o hodinu pozdějc. Stáli jsme u benzínky a hledali v mapě kde jsme. Postupně se kolem nás slezlo asi 8 zaměstnanců a jeden taxikář a nikdo z nich nebyl schopen to na mapě najít. Svezli sme se tedy tágem. Na Kao San byla tuna lidí snad ještě víc než posledně. Sehnání GH bylo trošku problematické, všude bylo full. Popošli jsme tedy trošku dále než bydlíme obvykle a zadařilo se nám jeden pokoj sehnat. Sice jsme byli natěšený na jídlo v My House GH, ale v jedenáct už měli zavřeno. Zalezli jsme tedy jinam. Zkráti večer nám pomohly dvě piva a byli jsme fakt naasráč. Tady to účinkuje úplně jinak. Chvíli jsme se ještě prošli, abychom se koukli na micky a pak už jsme upadli do komatu.

\day pondělí 6.5.
\num 34
\place Nevim jestli je to tim vedrem v noci nebo nekvalitnim pivem, ale ráno mě bolela budka. maritn po dlouhodobém přesvědčování vystartoval koupit lístek na bus. Ostatní členové teamu zatim balili a sestavili speciální zavazadlo s epotřebnými věcmi, které necháme v úschovně v Banoku. Před cestou jsme se posilnili v My House GH, kde se mi podařilo roztřískat popelník. Zašli jsme na inet a já si koupil rychlý brejle za kilo, páč jsem si svoje včera definitivně rozlámal. Do mikrobusu jsme jako vždy nastupovali první. Po chvíli jsme ho zaplnili celej. K moři jsme dojeli za 4 hodky. V přístavu jsme se nalodili do malé bárky a již za tmy přepluly moře k ostrovu Kosa Meth. Hned u přítavu jsme se vecpali do auta a svezli se hloub do vnitrozemí. Při vstupu do národního parku jsme zacvakali 2 kila každej, což je dvojnásobek než pře 8 měsíci. S hledáním ubytování to byla taky sranda. Ze začátku na nás palili ceny jako sedmset, pak pětset a podobně. Téměř potmě jsme postupovali k druhému cípu ostrova, až jse našli bydlení za 3 kila. Jako obvykle spim na zemi ;- ) Zašli jsme na vedlejší pláž na jídlo a po zakoupní píva v sámošce jsme tam i zůstali na večerní posezení. Od moře foukal příjemný větřík a vůbec byo fajne. Po pláži se toulali skupinky i dvojice. Jinak jsou tu moc pěkný micky.

\day úterý 7.5.
\num 35
\place Jednoduše řečeno, odpočinkový den. Jedli jsme, četli si, koupali se. Bylo celkem příjemný, že sluníčko bylo pod mrakem a díky tomu nerožnilo jak šílený. Navíc se na moři dělali naprosto luxsní vlny a s maritnem jsme dovedli téměř k dokonalosti bodyserfing. Cílem je dojet na ňáké vlně co nejblíž k pobřeží. Základem je vychytat správně se tvořící vlnu a ve správou chvíli do ní vlout. Pak to jede jak šílený, je cítit síla vody táhnoucí těo vpřed. Prostě luxusní zábava, vdržela nám hodiny. Vlny pak už byly tak velký, že skoro nešlo jezdit. Když jsme si odpoledne odpočali, vyrazili jsme na hlavní pláž, která je blíže přístavu. Vybrali jsme restauraci, kde se promítá Moulen Rouge a tam zakotvili na večeři. Hodně stravoven má totiž jednu nebo víc televizí a video a v průběhu večera se pouští po sobě několik filmů, ve snaze přilákat vícero hostů. Později jsme si koupili pivo a přesunuli s na pláž k místní diskotéce. Brzy nastoupil ohňotoč (šéf kterej točí ohňovou tyčí nebo i vícero) a začlo slušny show. Časem se pidal i další a spolu pak rozhodně rozšířili náš obzor, co s takovou zapálenou tyčí lze dělat. Dáváme jedničku. Doba už poněkud pokročila a plážové stolky a rohože se zaplnily hosty. I na parketu se začli objevovat první postavy. Když jsme zjistili že v místním baru je dnes ňáká bzva sleva a tim páde jsou ceny příhodnější než v krámu, zaradovali jsme se. Dokonce i Andi najela na RedBull s vodkou. Alkohol ámm rozproudil krev a bylo třeba též zahrozit na parketu. Docela sranda. Akorát v tom vedru je člověk splavenej asi 6x tolik co normálně. Pobavii jsme se, opili jsme se, pokukali na micky a najednou byly dvě ráno. Cesta domů s jednou baterkou přes půlku ostrova byla moc veselá, ale došli jsme ve zdraví.

\day středa 8.5.
\num 36
\place Sluníčku přišlo že to včera dost ošvindlovalo, take dneska svítí a hřáo na plnej kotel. Nic pro lachtany. Tím spíš, že jsem včera trošku podcenil UV záření který proleze i skrz mraky a mám mírě spálený ramena a držtičku. maritn s Andi se šli topit do moře a mě přišo jako dobrej nápad držet se ve stínu a číst si. Srazili jsme se až na oběd v restauraci. Po o se už nikomu moc koupat nechtělo, takže jsme zahájili siestu. Na večeři jsme si opět zašli na hlavní pláž a zároveň jsme skoukli Pulp Fiction. Následoval přesun k nám na pláž, zakoupení pitiva a nenásilné zabavení tří plážových lehátek. Andi to zabalila nejdřív, já s maritnem jsme vydrželi asi do jedný. U nočního moře a lahvotoče se výborně řeší cokoliv.

\day čtvrtek 9.5.
\num 37
\place Pobyt u moře má jistě i svoje nevýhody. Slaná voda štípe do očí a po oschnutí je člověk olepenej. Jemnej písek je sice strašně moc příjemnej na chození, na koupaní i na koukání, ale vleze úplně všude. Je vážně paráda když celou noc člověka škrábe na zádech písek, když je zalezlej ve všech věcech a když se ho kromě sprchování nelze zbavit. Je super když si ve vedru lze vlézt do moře, ale am to paží ještě víc. Navíc moře bez vln je na koupání dost nuda. Moc sluníčka taky škodí, hlavně lachtanům. Uznávám však že je škoda, že doma žádný moře nemáme. Byla by paráda sednout na vlak a za pár hodin už být na pláži.
\place Než jsme se vyhrabali z pelechu, bylo téměř poledne. Velkou měrou to způsobil déšt zuřící venku, který celkem příjemně ochladil vzduch, takže se dalo dýl spát, a taky nevotravovaly tolik nenáviděné mouchy. Jako první a nejvhodnější bod programu jsme zvolili oběd a decentní odpočinek u knihy. Už od včerejška jsme měli zálusk na pučení mega kruhu a dnes jsme si přání splnili. Neptun nám byl milostiv a poslal proti nám dostatečně vln. Jako první z kruhohrátek jsem vypadl já, páč na můj vkus začínalo být trošku moc sluníčka. Zůstal jsem tedy sedět na plážovém lehátku pod slunečníkem a spokojeně sledoval micky. Znovu jsme navštívili naší restauraci a tentokrát jsem si dal už jen koktail. Protože koupání už bylo pro tento den dostatečně, nechali jsme si s maritnem dát půlhodinovou masáž těla a Andi hlavy. Spokojenost zavládla bohužel jen na pánké straně, Andi masáž vyloženě zklamala ba se jí přímo nelíbila. Stavili jsme se doma na sprchu a poté tradičně vyrazili na hlavní pláž. Neodolal jsem a nechal jsem si udělat hodinovou masáž krku, ramen a nohou. Tentokrát to ale mělo dost sílu a bylo to prostě super. Do restaurace jsme tentokrát dorazili za tmy. Jukli jsme na Planetu opic a trošku to zajedli. Po zbytek večera jsme seděli u diskotéky a popíjeli nápoje drze zakoupené ve vedlejší sámošce. Tedy aspoň do chvíle, než se spustil naprosto brutální slejvák. Zalezli jsme si do jedné opuštěné kryté restaurace, co nejdál od vlezu a přesto na nás mírně pršelo, jak vítr foukal téměř vodorovně a unášl kapky deště. Strategicky jsme přečkali několik silných poryvů, než jsme kolem půlnoci vyrazili k domovu. Naprosto přkvapivě jsme dorazili suší. Tím jsme zakončili poslední večer na Koh Sametu.

\day pátek 10.5.
\num 38
\place Noc hojně provázel hustý déšť. Mělo to výhodu, že nebylo takový vedro. Vstávání jsme se dneska bohužel nevyhnuli, protože jsme potřebovali stihnout loď na pevninu. V půl osmý jsme zbalený a ospalý vyrazili přes celej ostrov k přístavu. Jako vždy se ukázalo, že nic neni tak horký a že loď jede asi tak o hodku pozdějc. Času jsme chytře využili k doplnění kapalných i pevných paliv. Poprvé za celou dobu jsem dostal banana milkshake, udělaný skutečně z banánu a mlíka. Jinak je totiž připravován z ledové drti a banánu. Moc veselá situace nastala při nastupování na loď. Nidko nám nebyl schopen říct, která z deseti lodí v přístavu je ta naše. Složitě jsme tedy vlezli na jednu, když na nás začla pořvávat ženská, ať se vrátime na tu přes kterou jsme lezli. Když jsem se už uvelebil na zádi, vyhodili nás z lodi úplně. To se stalo i dalším bělobám. Nakonec nás odchytl kapitán lodi, která právě přijela. Docela slušnej řízek a kormidlování měl v paži. Nemotal se při parkování s lodí na 16x jako minulej kormidelník. prostě to tam narval na poprvý. Stejně luxusně otočil loď z přístavu. Cestou to kalil tak slušně, že jsme cestu zvládli o 10 min rychlejc (takže za 40 min místo 50). Při příjezdu k pevnině pak zaparkoval smykem a to napoprvý. Prostě parádní jizda. Cesta mikrobusem do Bankoku se udála bez zvláštních událostí. Hned po příjzdu na Kao San jsme vlítli na inet. Na ircéčku sem potkal Aleše, takže jsem se zdržel o půl hodky dýl než maritn s Andi, který si šli shánět bydlení. To se jim sice bezvadně povedlo, ale jen pro sebe. Já sem obešel všechny GH v okolí, ale nikde neměli single room. Takže spim na zemi na spacáku na kachličkách. Ovšem, když se to srovná s těma dvěma trampolínama, kde spěj vopičáci, dopad jsem ještě dobře. Na večeři jsme do naší oblíbené restaurace. Ve stejném místě jsme pak zahájili koktejl party. Skleničky hýřily množstvím barev, tvarů a chutí. Andi si dala jen jeden a poté už jen ochutnávala, já zdolal 4 kousky a maritn vyzkoušel 5 nápojů. Při tom jsme viděli na velké obrazovce 3 filmy. Kolemm půl druhé jsme odcházeli již mírně nejistým krokem. Andi šla okamžitě spát a já s maritnem jsem měl jetě v úmyslu podívat se na diskotéku. Na ulici jsme potkaly dvě celkem sťatý holky. Jedna s copánkama a moc pěkná prohlásila "I wana kiss somebody". Hm bohužel to slyšel jen maritn a nic s tim neudělal. Prostě loser. Na diskotéku jsme se bohužel nepodívali, protože z nepochopitelných důvodů knčila ve dvě a všichni se zrovna tlačili ven. Potkali jsme i ňáký češky a poté jsme už svištěli na kutě.

\day sobota 11.5.
\num 39
\place Ruku v ruce provázel temnou noc i déšť. Už trošku horší bylo, že koketoval i s nastvajícím dnem. Z GH jsme se vykolíbali až kolem poledne a zrovna jsme se přesunuli na oběd do naší restaurace. Megabageta plněná šunkou a zeleninou to jistila. Víc jak hodinku jsme čekali, až se uklidní déšť. Měli jsme v plánu odjet do Authaii, ale ještě jsme ani nedorazili k hlavní silnici, kde jsme si chtěli chytit tuk tuka, spustil se další příval giga slejváku. Svižně jsme využili střechy garáže a spolu se psy pozorovali zoufalce, kteří dešti museli čelit. Vždy když už se zdálo, že padání vody z nebe dosáhlo maxima, ještě se přitvrdilo. V každé případě nás to znovu zahnalo do restaurace pod pevnou střechu. Sehráli jsme partičku kostek a využili přítomnosti inetu. Déšť nakonec přece jen utichl. Za naprosto nesmlouvavou cenu jsme se nechali odvézt na vlakové nádraží. Po chvíli hledání a ptaní se nám zadařilo zakoupit lístky, najít správné nástupiště a 3 min před odjezdem nastoupit do vlaku. Je skoro legrační, že cesta trvající hodinu a půl stála 15 bátů na hlavu. Do protisedačky jsem nafasoval naprosto luxusní micku, takže jsem nemrhal časem spaním jako maritn s Andi a rači jsem si užíval cesty. Z vlaku se mi Thajsko zazdálo poněkud jiné. Ve městeh to není tolik vidět a při cestování autobusy po silnici též ne. Téměř celou cestu lemovalo množství chatrčí, postavených z kusů všmožných zbytků a polotovarů. Hustota "staveb" vždy vzrostla na předměstí. Cesta svižně utekla a přivítala nás Authaia. Na nádraží jsme docela zazmatkovali, než se nám podařilo najít správnou cestu do města a přepravit se malou lodí přes řeku. Tím probémy však neskončily. Námi předem vybraný GH se naprosto dokonale schoval, takže jsme ho asi 3x přešli, než nám jistý domorodec ukázal cestu. Po dlouhé době mám svojí vlastní postel ;-) Celý komplex jsme si ani neprohlídli, neboť již dávno spadla tma. Jediný maritn si dal jídlo. Já vyrazil na obhlídku nočního města, pro načerpání inspirace a atmosféry, pro pozvolné rouzloučení se s Thajskem. Skoro se zdálo, že město osmou hodinou pozvolna usíná. Krámky už sklízely zboží a při životě jich skomíralo jen několik. Prolez jsem několik blízkých ulic, navštívil inet a potkal nakonec jako všude super micky. Cestou domů mě docela vyděsilo množství vykrmenýh potkanů, jež mi přebíhali přes cestu. Za svojí vykrmenost by se nemuseli stydět ani před Zuzy krysákem Kenym. Vopičáci šli už spát a já si dal ještě banana shake a poslech si několik písniček na dobrou noc.
\note super kočka v našem GH

\day neděle 12.5.
\place Ráno raníčko jsme vstali, posnídali a hned poté vyrazili zkoumat zdejší památky a muzea. Mapa se opět ukázla jako naprosto zcestná, protože jsme podle ní nemohli najít jědinou věc. Sluníčko prao jak šílený, takže esta spíš připomínala hledání zdroje vody na poušti. I tak jsme navštívili bývalý kralovský palác, neboť Authaia byla dříve asi 400 let hlavním městem. Na můj vkus byla expozice značně chudá a kromě samotných budov a jen několika málo historických předmětů nebylo na co koukat. Viděli jsme cestou plno trosek bývalých chrámů a navštívili jsme i jeden mega se sedícím Budhou. Poté zbylo už jen musem města a kultury, kde byly k vidění staré korunovační klenoty a jiné zlaté a stříbrné šperky. Opět nic moc. Tím naše cesta po památkách skončila a nastal čas jet vlakem zase zpět do Bankoku. Asi hodku jsme si na vlak počkali. Ovšm protože byla neděle odpoledne, byl dost hustě natřísklej. V Bankoku nás zase chtěli tuk tukáři natáhnout, ale díky místní poradkyni pro turisty jsme se svezli za normální penízky. Zbytek večera jsme vhodně vyplnili popíjením v Popiang. Dala si i Andi, courli jsme se nočními ulicemi a taky jsme nakoukli do místní diskotéky pro prachatý Thajce.

\day pondělí 13.5.
\place Sice se ráno (no ráno, bylo kolem poledne) nechtělo nikomu vstávat, nicméně bylo třeba zalatit GH na další noc. Statečně jsem se ujal úkolu a hned poté jsem vystartoval do Králvského paláce. Takže na potřetí se mi konečně podařilo proniknout dovnitř. Místo popisu jak je to tam hezký a kde je co k vidění oslouží snad mapka a série photosek. Moc se mi ale líbil chrám uvnitř vnitřního paláce. Tam jsem se docela zasek a užíval si klidu a naprosto výborný atmosféry. Těsně pod střechou většiny budov byly totiž zavěšeny zvonky, které díky větru prozpěvovaly různé melodie. Odpoledne jsme pojali v duchu odpočinku a až k večeru jsme vyrazili po nákupech prvně na Kao San a později pak do tržnice Patpong. Tentokrát nakup proběh naprosto zběsile a ve velkém, takže máme dárků a věcí jak na vánoce. Domů nás vezl opět sebevražedný tuk tuk a musim říct, že jsem měl fakt strach, že to s náma někde otočí na střechu, nebo to do nás z boku někdo napálí. Zcela znaveni jsme kolem druhý vytuhli.
\note několikrát chcalo, maritn simulant, zkoušíme rozličná jídla a nápoje. naše knajpa Popiang
\note V Thajsku neni o problémy očividně nouze. Nejsem si uplně jistej, jak by se řešil problém u nás, kdyby se u autobusu do Londýna pro 45 účastníků sešlo 50 lidí a všichni měli platné jízdenky. Přesně to se stalo dneska nám při cestě do Singapuru. Máme jen to štěstí, že nejsme těch posledních pět. Narvali je brutálně do uličky a do zádu za poslední sedačky, kde je troška místa. Z toho důvodu se tento autobus už jen stěží dá nazývat VIP. Docela rád bych se o tom pohádl. Pokud s náma totiž pojedou všichni celou cestu, bude to víc než tragédie. Už takhle jsme celkem nasraný. A to sem se těšil, jak to tady v busíku bude v poho. Smolík.

\day úterý 14.5.
\place{Bankok letiště 21:39} Předposlední rozloučení s Tajskem, vedrem a mickama. Úspěšně jsem prošel checkinem a do odletu zbývaj dvě hodky. Boarding je za hodku. Mám posledních 100 bátů a hafo vzpomínek. Cesta na letiště se udála celkem normálně. Jako úplně vždycky, tak i dneska byl mikrobu úplně přesně plnej. S martnem jsme přemejšleli, jak to dycky udělaj. Jedinkrát za celej pobyt v Thajsku jsme jeli minibusem obsazeným jen ze 2/3. Nefungovala akorát klimoška a seděl jsem na blbym místě, takže jsem pár posledních snímků z Bankoku neviděl. Na cestu se vůbec netěšim a na čekání v Curychu taky ne. Ovšem už jsem k domovu přece jen blíž, takže pokud mě někde nezavřou za pašování heráku (kdyby tento zápis objevila policie, tak čestně prohlašuji, že ŽÁDNÉ drogy nevezu a že předešlá věta je jen vtip), šťastně dorazim domů.
\place{letadlo 00:16} Nebyl bych to snad ani já, abych nezažil na letišti ňákou tu historku. Zahájil jsem tradiční scénkou s fotkou v pasu. S tou si užívám na každejch hranicích. Je tam 7 let stará fotka a navíc černobílá, páč se mi někde doma válel negativ. Kromě toho, že tím Česká republika vypadá jak rozvojová země s nevyvynutou technikou, vypadám na tý fotce já poněkud mladší. Třeba na ní nemám fousy a tak. Slečna v checkinu si prohlídla fotku i mě, docela jí to pobavilo a podivila se, že mě ještě baví nosit dlouhý vlasy. Následovala další storka při prohlídce zbraní v osobních zavazadlech a tělních dutinách. Jedné slečně přišla nadmíru podezřelá moje kšiltovka, pod kterou běžně nosim skládací plamenoment, laserovou pilku a nafukovací kulomet. Musel jsem smeknout, aby se prokázala moje bezúhonost. Záhy rentghen ukázal nebezpečnou zbraň v mém baťůžku. Prvně jsem celnici špatně rozumněl a domíval jsem se, že objevila laserové ukazovátko (poškozuje navigační zařízení letadla a ohrožuje nadměrným stresem spolucestující) a začal jsem vybalovat ledvinku. Brzy jsem pochopil svůj omyl a prokázal se platným balubním lístkem. Na další otázku, zda vezu nůžky, jsem zcela přesvědčeně a pravdivě podal negativní odpověd. Ovšem rentgen je rengten a ten mě napráskal. Nůžky opravdu vezu, ale takový, kterejma si většina lidí stříhá nehty a já s jejich pomocí stříhám náplastě. Po důkladné vizuální kontrole bylo usouzeno, že si je po dobu letu mohu ponechat. Probojoval jsem se tedy k boardingu, který měl probíhat od 22:35, ale letadlo někde nabralo zpoždění, takže se lidi na palubu začli fyziky hrnout až kolem půl dvanáctý. Samozřejmně že první třída jako první, nakonec zaplatili si za to :-) Při checkinu jsem se snažil ukecat místo u okna, ale páč to bylo rozdělený už dávno před tim, neměl jsem šanci. Získal jsem místo 22D, což je aspoň krajová sedačka v prostřední uličce. Na cestu do Prahy pak mám 25D, což jak předpokádám, bude opět do uičky pokud tam budou dvě řady po 3 místech. Takže jsem z mega Bankoku viděl při odletu kulový. S timhe místem je fakt lepší, že letim v noci páč by mě akorát sralo, jak nic nevidim. 11 hodin letu mi po přejezdu půlky Thajska nebo celý Malajsie přijde jako veselý výlet nedělním parníkem. Taky je třeba podotknout, že na rozdíl od cesty sem, je celý letadlo zle našláplý. Jen sem tam probleskuje volné místo. Poslední zajímavost skutečností je frazouzka cestující s třema malejma dětma. Fakt nechápu, jak to může ustát. Oki, du si zkusit naladit ňákej veslej hudební kanál.
\place{letadlo 20:33 (01:33) přešel jsem na pražskej čas)} No a mám posranej výstup. Tahle letecká společnost opravdu vypadá jako před krachem. Letušky jsou samý starý Gertrudy, stewardi jsou na tom o něco líp. Ty letadla asi taky nebudou nejnovější a jak je vidno, ani tu všechno nechodí. Třeba to cestou nespadne :-)
\place{letadlo 02:42} Ty lidi jsou fakt úchylný jinak to neni možný. Nejsou ani tři ráno, ale všichni teď vstávaj a choděj na záchod. Je sice pravda, že v Bankoku je teď skoro osum, ale letímě přece letadlem a už jsme se o něco posunuli a čas příletu je po šestý ráno. Navíc než se vyřídila večeře a podobně, byo už půl druhý starýho času. Že se cestou moc nevyspim bylo stejně předem jasný, tak nevim proč hořekuju. Klimoška je taky nastavená na nižší teplotu než by bylo příjemný. Nebo jsem si v Thajsku už nc zvyk na teplo ;)
\place{letadlo do Prahy 10:38} Čekání v Curychu bylo vážně zoufalý. Na tabuli se pořád nechtěl ukázat gate, kam se mám dostavit na svůj odlet a vlastně bylo to tak lepší. Část letiště je totiž brutálně zastaralá a nedořešená. Na malé ploše se tíní 10 gate, nejsou tam téměř žádné lavičky a k letadlu se jede autobusem. Fakt paráda. Sice mi nevadí sedět na zemi, ale ten brutální nával lidí se mi fakt nelíbil. A protože letadlo přiletělo pozdě z (město jsem zapomněl) máme spoždění. Zdá se, že v letadle je snad 1/3 Čechů a bylo to nepříjemně nát i na letišti. Hukot, zmatek, kreténský poznámky pánů podnikatelů právě se navrátivších z Thajska. Fakt už se těšim až v Praze proběhnu letiště, dorazíme domů, dám si sprchu a pudu spát. Cestu sockou bych už asi vážně nepřežil.